Kniha připomíná osud sirotků z pracovního tábora v Buchenwaldu. Když tábor jedenáctého dubna 1945 osvobodili američtí vojáci, objevili v jednom bloku téměř tisícovku vyhladovělých židovských chlapců, kteří přišli o své nejbližší a zůstali sami. Díky pomoci ostatních zajatců, kteří je chránili a...
číst celé
Kniha připomíná osud sirotků z pracovního tábora v Buchenwaldu. Když tábor jedenáctého dubna 1945 osvobodili američtí vojáci, objevili v jednom bloku téměř tisícovku vyhladovělých židovských chlapců, kteří přišli o své nejbližší a zůstali sami. Díky pomoci ostatních zajatců, kteří je chránili a sháněli pro ně jídlo, se jim podařilo přežít. Jedním z těchto chlapců byl i Elie Wiesel. Po jejich osvobození vznikla nadace, která postupně zajistila jejich přesídlení do Francie a dalších zemí. Příběh buchenwaldských sirotků je v této knize vyprávěný z pohledu tehdy čtrnáctiletého Romka Wajsmana, později Robbie Waismana, který se usadil v Kanadě.
schovat popis
Recenze
V této knize sledujeme jeho život po osvobození, kdy se s ostatními chlapci dostává do Francie. Tam se snaží různé organizace pátrat po ostatních členech rodin od zachráněných chlapců a zároveň se snaží hochy zařadit do běžného života.
Člověk si nedokáže představit, čím si museli chlapci projít a jak je těžké vrátit se zase do života. Začít znovu důvěřovat lidem kolem sebe a moci žít tak, jako před válkou. Jsou tu vylíčeny jejich pocity, jak se cítili, když byli osvobozeni i jak si na nový život zvykali.
Co mi trochu vadilo, tak to, že jsem se nemohla začíst, a i způsob vyprávění. Byli zde vzpomínky na to, co bylo po válce, proloženy vzpomínkami na to, co bylo během války. Více by mi vyhovoval styl chronologicky souvislého vypravování.
Každopádně opět silný příběh, tentokrát zase trochu jiným pohledem toho, co se odehrávalo těsně po osvobození.