Bambino di Praga je tak trochu experiment. Navíc je Bohumil Hrabal psal pod tíhou vědomí, že mu doba nasazuje pouta a stanoví hranice, se kterými nesouhlasí. Možná proto na mě kniha působila tak stísněným a zraněným dojmem. Mám moc ráda Hrabalovu poetičnost, vyhovuje mi poklidné plynutí času a jeho melancholií nasáklé texty, ale tady to na mě tak nějak všechno padalo, nejsem si úplně jisté, jestli bych měla tu odvahu číst to znovu.
Recenze