Recenze Atlas odlehlých ostrovů

Kdo otevře jednu z nejkrásnějších knih poslední doby, Atlas odlehlých ostrovů, může se ztratit světu jako Robinson Crusoe, cítit moře, slyšet příboj a racky, vidět ledovce a skály. A pod nohama jemný písek. . V dnešním globalizovaném světě se zdá téměř nemožné, že ještě existují těžce dosažitelná místa. Přesto je Judith Schalansky našla: padesát odlehlých ostrovů, padesát teček ve světových oceánech, nesoucích pohádková jména jako ostrov Samoty, Pukapuka, Fangataufa nebo ostrov Zklamání. Autorka s lehkostí vypráví tak absurdní příběhy, jaké je schopna vymyslet snad jen realita omezená na několik kilometrů čtverečních ztracených kdesi v oceánu. Jsou to příběhy o vzácných zvířatech, podivných lidech, o ztroskotaných otrocích a osamělých přírodovědcích, zbloudilých objevitelích a vyšinutých strážcích majáku, o zapomenutých námořnících a vzbouřencích, příběhy o touze a odloučení… „Kartografi e by konečně měla být chápána jako poetický žánr a atlas jako krásná literatura,“ prohlašuje mladá autorka a grafi cká designérka, která jako dítě vyrůstala v NDR a často cestovala prstem po mapách. Jako důkaz přináší topografické i typografické umělecké dílo, informativní a snové zároveň, složené z originálního rukopisu a vlastnoručně vypracovaných map v pěti speciálně vybraných odstínech. schovat popis