Přečtou-li si knížku milovníci detektivek a znalci příběhů Agathy Christie, nejspíš mi dají za pravdu. První povídka „To nejlepší nás ještě čeká aneb Příběh medardovský“ byla (podle anotace) v minulém roce oceněná ve scénáristické soutěži. Ano, je to scénář a je to znát. Nevím jak vy, ale já bych od povídky očekávala víc než konverzačku, v níž se protagonisté popichují a předvádí svůj intelekt. Soukromými detektivy jsou zde důchodci Medard a Kristinka, kteří se chovají jako pan Quin a pan Satterthwaite. Medard coby pan Quin vede vyšetřování a nabádá Kristinku, aby zavřela oči a pospojovala si fakta, která zná, ale která jí nepřijdou důležitá.
Co se obsahu týče, jde o tzv. „záhadu zamčeného pokoje“. Protagonisté jsou zavřeni v hotelu, kde je v noci zavražděná bývalá zpěvačka. Aktéři mají motiv a každý skrývá nějaké to tajemství, které postupně vyplouvá na povrch. To není špatné a asi bych i překousla absenci popisů a charakteristik. Co ale překousnout nemůžu, je fakt, že autorka na rozdíl od svého vzoru nehraje fair play. Amatérští detektivové nakonec vraždu vyřeší, ale čtenář má v tomhle ohledu smůlu a může se pouze dohadovat. Nerada bych něco prozradila, ale důležitá je tu teplota jisté věci a konkrétní teplotu si Medard nechává pro sebe.
Ve druhé povídce „Panenka vúdů aneb Příběh silvestrovský“ je zřejmá inspirace v knize „Vražda lorda Edgwarea“. Zápletka se točí kolem herečky, která se dokáže převléknout za kohokoliv a toto své umění předvádí hostům na luxusním večírku. Ocenila bych to v případě vedlejší epizodky, ale tady stejně jako u Agathy Christie je na identitě oné herečky založená pointa. Ale abych autorce nekřivdila. Tahle povídka je výborná. Je výpravnější než ta první, je napínavá a čtenáře vtáhne do děje. Zápletka je propracovaná, inteligentní a originální. Tenhle příběh se čte skvěle i bez ohledu na zločin.
Třetí případ „Blbec ve skříni aneb Příběh hromniční“ lehce připomíná první scénář, pardon, povídku. Opět je nám předložená „záhada zamčeného pokoje“, tentokráte jde o horskou chatu, která patří starému horalovi. Stylově je někde mezi, na můj vkus by to sneslo více „literatury“, ale naštěstí tu nejsou pouze dialogy. Tento příběh je na hádání nejjednodušší a klidně se vsadím, že jej každý druhý čtenář vyřeší. A Agatha? Je i tady. Protagonisté tráví večer v chatě a tu se ve dveřích objeví atraktivní dívka. Vstoupí dovnitř, požádá o cigarety a později se zjistí, že je milenkou jednoho z přítomných mužů. A ten muž je tu se svojí regulérní partnerkou. Ne? Netušíte? Pak jste zřejmě nečetli „Poslední víkend“.
Nechci být krutá, ale milovníci detektivek možná pocítí zklamání. Do prvního a třetího příběhu jsem se nedokázala vžít a autorka neudělala nic pro to, aby mi pomohla. Postavy jsou papíroví panáci, kteří dokonce sem tam shazují oddechovou literaturu a detektivky. Celkově to na mě působí jako skládačka z motivů Agathy Christie, ale bohužel to není Agatha Christie. Kdyby ano, běhal by mi mráz po zádech a já bych do poslední chvíle netušila, jak příběhy skončí. Autorka si dokáže pohrát s různými vrstvami jazyka, ale to k napsání skvělé detektivky nestačí.
Vydala Mladá fronta jako svou 7 640. Publikaci schovat popis