Recenze Sonáta pro sólové housle, op. 26

Sonátu vytvořil autor pro Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka na základě prostého zadání - mělo jít o virtuózní kus pro sólové housle v rozsahu několika minut, který by bylo možné zařadit do povinného programu prvního kola vedle skladeb Bacha a Paganiniho. Skladby pro sólové nástroje patří k nejtěžší disciplíně a o houslích to platí dvojnásob. Poněkud překvapivý je na první pohled název první věty Toccata, který se běžně pro smyčcové nástroje nepoužívá, ale autor jej logicky vysvětluje použitým citátem z Haasovy Klavírní suity, op. 13. Po technické stránce se jedná o náročný virtuózní cyklus, který by měl velmi dobře prověřit schopnosti účastníků Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka. Autor používá náročné interpretační techniky (pizz. levou rukou, vysoké polohy hry, rychlé pasáže, akordickou sazbu, flažoletové sledy apod.). Interpretovi poskytuje jak hbité figurativní úseky, ve kterých může předvést technickou brilanci, tak rapsodické expresívní plochy, které dávají vyniknout individuálnímu výrazu. Do třívěté sonáty vložil autor reminiscence na brněnské skladatele, čímž jim zároveň složil hold.