Deset let před svou smrtí Hitchens píše, po vzoru mnoha autorů, kteří podobné věci zkoušeli také (např. C. S. Lewis nebo Seneca) formu stylizovaného a (zřejmě) fiktivního dopisu - tedy fiktivního v tom smyslu, že adresát není skutečný. V rámci dopisů specifikuje povahu "hrdinského" postoje k životu a učí svého "adepta" jak se stát opozičníkem. Tato pozice Hitchensovi velice svědčí - a nás jen může těšit, že při zmínce o disentu není |Havel jediným citovaným autorem, a tedy že se Hitchens zjevně vyzná více, než by od něj kde kdo čekal.
Recenze