Kniha je výstupem týmového etnografického výzkumu, který autorky a autoři prováděli v letech 2011–2013 na pěti katedrách českých vysokých škol, včetně jedné školy soukromé. Narušuje řadu zažitých představ o českých vysokých školách, především tu, podle které není vůbec možné realizovat kvalitní vysokoškolské vzdělávání a kvalitní výzkum při vysokém počtu studujících.
Autorský kolektiv zkoumá pluralitu vzdělávacích kontextů a plánované i nezamýšlené dopady vysokoškolské a vědní politiky na různých typech škol a v různých oborech.
Jednotlivé kapitoly se věnují klíčovým otázkám vysokého školství: podobám učení a výuky v podmínkách masifikace; flexibilitě a prekarizaci profesních drah vyučujících a výzkumníků; povaze a organizaci vědění vytvářeného a reprodukovaného na akademické půdě; rozdílům a napětím mezi profesně a akademicky zaměřeným vzděláváním; a otázce kvality vysokého školství. Mezi kapitoly jsou vloženy „mezihry“, které jednotlivá témata nasvěcují ještě z jiného úhlu a v jiném žánru (např. srovnáním se zahraniční praxí nebo autobiografickým líčením).
Knihu otevírá předmluva Stanislava Štecha a uzavírá ji rozhovor o praktických implikacích výsledků výzkumu, vedený mezi členy autorského týmu a Jiřím Nantlem, mj. bývalým náměstkem ministra školství. Kniha je psána jako příspěvek nejen do akademické, ale také širší veřejné debaty o vysokoškolských reformách.