Lucie je holka, která si plní přání, holka, která je odhodlaná jít za svým snem, a holka, která se rozhodla projít Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí z Kalifornie přes Oregon a Washington až ke kanadským hranicím (4 300 km). A povedlo se jí...
číst celé
Lucie je holka, která si plní přání, holka, která je odhodlaná jít za svým snem, a holka, která se rozhodla projít Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí z Kalifornie přes Oregon a Washington až ke kanadským hranicím (4 300 km). A povedlo se jí to. A přežila to. A že to párkrát bylo o vlásek. A ve své knize nepíše jen o tom, jaké to bylo, jít bez přípravy divočinou, ale taky o tom, jak taková věc člověka změní. A že když se pro něco rozhodnete a zatnete zuby, dokážete všechno. A ještě se u toho hodně naučíte, dost se nasmějete, najdete pravá přátelství a možná i lásku.
schovat popis
Recenze
Skvěle a vtipně napsaný cestovatelský deník jedné skvělé a trochu bláznivé holky, která se bez jakýchkoli větších příprav rozhodla projít Pacifickou hřebenovku, tedy trail z Mexika až do Kanady. Lucie si Vás získá svým odhodláním, přátelskou povahou a dobrodružným duchem . Budete prožívat její cestu s ní, zamilujete si lidi,které cestou potká a a na konci knihy budete smutní,že už je konec. Navíc se možná díky Lucii naučíte,že život se má žít a sny se mají plnit . A pokud byste se odhodlali podniknout cestu po PCT také,oceníte i rady a typy ohledně vybavení na konci knihy.
Sice mi trochu víc seděla Divočina od Cheryl Strayed (vzhledem k tomu, že pro ní to byla vnitřní cesta s hlubším záměrem), ale tuhle knížku jsem si užila naplno.
Nejvíc oceňuji, že se nejednalo o suchý popis cesty ve stylu "probudila jsem se, došla jsem tam a tam v tolik a tolik hodin", nýbrž o emotivní vyprávění. Bála jsem se s ní, snila jsem s ní a radovala jsem se s ní z každé ujité míle. Užívala jsem si s ní každý krásný výhled. Bravo, Lůco!
Zážitková kniha, krásné fotografie.
"Otázka jestli si nemyslím, že jsem pomalá. Každý je tady z nějakého důvodu. Někdo to chce prostě jenom projít, někdo to má jako výzvu, někdo chce PCT zaběhnout. Já jsem tady kvůli lidem. Chci poznat co nejvíce lidí, chci znát jejich příběhy, čerpat a inspirovat se z jejich zážitků a chci, aby tohle nebyla jenom cesta, kterou projdu a odškrtnu si ji na mém Bucket Listu. Chci, abych na tuhle cestu nikdy nezapomněla a chci, aby lidi, které potkám, nikdy nezapomněli na mě - zatím se mi to daří. Další věc je, že poslouchám svoje tělo a když mě bolí nohy, tak odpočívám."
Maximální spokojenost, kéž by Lucka cestovala a psala dál......
Mezi nedostatky musím zmínit fakt, že se nejedná o vysokou literaturu, ale o běžné deníkové zápisky mladé holky. Trasu si prostě chtěla projít, měla na to peníze i odvahu, a tak ji prostě prošla. Vzhledem k tomu mi chyběly vnitřní pohnutky k uskutečnění cesty. Ale jinak velmi hezká knížka.