"... před veškerou starodávností má přednost prostředí natolik soudobé, aby běžný čtenář dokázal sám posoudit jeho věrohodnost. ... aby se čtenář mohl ztotožnit s postiženou osobou, zatímco v příbězích z dávnověku je čtenář téměř nevyhnutelně odsouzen do role pouhého diváka."
Jsem rád, že poté, co mě tato sbírka vytrvale přesvědčovala o tom, že pan James je odborník na slovo vzatý a rozumí tomu více než já, nemusím svou kritiku postavit jen na svém špatném vkusu. Samotný autor představil pravidla pro dobrou strašidelnou povídku a je v tomto duchu citován v rámci závěrečné statě "Kamenný škleb ďábelské zloby". Ze slov, které jsem si rovněž dovolil citovat na úvod tohoto komentáře, jasně vyplývá, že i dle jeho názoru je nutná jistá soudobost strašidelné povídky, aby se mohla nazývat strašidelnou. Tím se dostáváme k největší slabině sbírky - ve 21. století se s gentlemany pobývajícími na zámcích anglického venkova 19. století dokáže ztotožnit jen málokdo. Čtenář je tedy, dle slov autora, odsouzen do role pouhého diváka, jeden z autorem představených pilířů dobré strašidelné povídky tím padne a v autorem precizně poskládané mozaice začne něco chybět.
Kniha tedy můžou sloužit jako náhled do doby minulé, a i někdy vyvolá ono příjemné mrazení, ale přestože jistě byla ve své době špičkovým čtením, dnes už poněkud zestárla. schovat popis