Puškinovo mistrovské a nadčasové dílo, čtenáře osloví nejen překrásnou literární formou, ale i krásným příběhem o lásce a přátelství, o malých i velkých životních dramatech a také o spletitosti lidských osudů.
číst celé
Puškinovo mistrovské a nadčasové dílo, čtenáře osloví nejen překrásnou literární formou, ale i krásným příběhem o lásce a přátelství, o malých i velkých životních dramatech a také o spletitosti lidských osudů.
schovat popis
Recenze
Kniha je opravdu skvělá a doufám, že si ji vytáhnu u maturity.
Vyjadřování je spíše obrazné, ale dobře pochopitelné a čtivé.
Právem jde o jednu z nejznámějších ruských knih. Skutečně výborná.
Na to, že je dílo psáno ve verších, tak se mi moc dobře četlo. Příběh se četl velice dobře, používaný jazyk je srozumitelný. Knížka nebo spíše toto vydání je skvělé pro začínající ruštináře. Proto doporučuji.
Poezii nečtu, vlastně skoro vůbec, ale u tohohle jsem právě díky maturity byla nucena udělat výjimku a nelituji.
Díky knize jsem šla i do divadla a tak nějak to dohromady všechno zapadlo, že jsem ráda že jí doma mám a můžu se do ní kdykoli začíst.
Nejvíce bych vyzdvihla postavu Taťány, která není charakterizována jako typická krasavice, ale především jako šarmantní, sečtělá a zásadová dívka, což mi přišlo příjemně osvěžující.
Jediným drobným negativem se pro mě staly autorovy vsuvky, či promluvy ke čtenářům. Ty mě trochu rušily od samotného příběhu.
Můžeme sledovat zajímavou proměnu Evžena, v prvních 4-5 hlavách se chová velmi zvláštně, je sebestředný, velmi sebevědomý a pohrdá ostatními. Zatímco na konci se z něj stává úplně jiný člověk. Poslední pár slok bylo opravdu fantasticky propracovaných (tím netvrdím, že ostatní nebyly). Byly vidět ty emoce, smutek, očekávání...a přesto nic...
Opravdu mě dílo překvapilo. I autorovo pojetí některých veršů (často posledních v jednotlivých hlavách), kdy kominukeje s námi = čtenáři. Dále jsou taktéž vtipné různé poznámky v závorkách, které autor využil k vytvoření rýmu. A samozřejmě musím vyzdvihnout dopis Taťjany Evženovi - ten musí znát snad opravdu každý! :)
,,Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?'' a tak dál...
Dlouho jsem se k ní nedostávala, ale naštěstí jsem ji měla ve výběru četby k maturitě, takže jasná volba.
Knížka je o to víc zajímavější, že je to román ve verších (toho jsem se docela děsila, a proto jsem ji ne a ne přečíst). Kupodivu se to četlo moc dobře a bylo to srozumitelné.
Evžen byl arogantní mladík, který se pohrával s city Taťány a konec byl podle mě takový, jaký si zasloužil.
Předem bych měla říct, že pozii nečtu skoro vůbec. To skoro vůbec bych tak dvakrát podtrhla. Přečetla jsem Sonety, Havrana, Kytici, Edisona a část Máje. A tím myslím končím.
Oněgin je ale něco úplně jiného. Po chvilce si zvyknete, a pak už v tom ani poezii neuvidíte. Jedná se o nádherný, romantický a (tak hezky) tragický příběh nenaplněné lásky.
Je to klasické ruské dílo, které je zařazeno do povinné četby a to právem. Tuto klasické Puškinovo dílo by si měl přečíst každý. Dějová linie této knihy je poněkud předvídatelná, nicméně autorovo zpracování je excelentní. Charakteristika hlavních i vedlejších postav je velice košatá . Speciálně mě zaujala postava Taťány a Evžena Oněgina a jejich psychologické vykreslení charakteru. Určitě doporučuji.