Zmítají mnou protichůdné emoce: na jednu stranu spisovatele chválím za práci, kterou si dal s vykreslením všedního života ve středověké vesnici, na druhou stranu mě všechny ty náboženské zvyklosti až nudily. Spousta informací nemá pro děj význam a pouze ukazují znalost historických událostí. Na jednu stranu mě těší, že se Flynn neuchýlil k žádné dobrodružné akci, na druhou stranu se toho v knize vlastně vzhledem k okolnostem moc neděje. Vše je podřízeno poznávání návštěvníků z jiného světa, vzájemnému pochopení/nepochopení a hlavně teologickým rozhovorům. Zklamalo mě, že přes svou fyzickou odlišnost se krenkové od lidí výrazněji nelišili mentálně, uvítala bych více té hmyzí úlové hierarchie. Dalším mínusem jsou samotné postavy, s výjimkou kněze Dietricha jsou všichni nahozeni povrchně. Prostě jen spousta jmen a jejich povolání/společenského postavení, k nikomu jsem si nemohla utvořit bližší vztah a to hodně otupilo pocity, jaké mnou měly v závěru mávat. Samotný epilog je dle mého názoru fádně ušmudlaný a dával prostor pro něco víc. Linie ze současnosti vůbec působila celkem nezáživně.
"Eifelheim" je působivý román, rozhodně mi z paměti hned tak nezmizí. Svým mísením historických faktů, dobových zvyklostí a snahou o neokázalost (neakčnost) má punc věrohodnosti - takhle se to celé klidně mohlo stát. Ale já bych tu trochu dobrodružného přehánění na úkor nekonečných filozofických a náboženských rozhovorů přece jen uvítala. schovat popis