Celý příběh Dcery kostí a dýmu je originálně vymyšlený. Přiznám se, že jsem o chimérách ještě nic nečetla, tudíž pro mě to byla vítaná novinka, a když k tomu ještě autorka přidala, jako třešničku na dortu, svoji skvělou fantazii a popsala jaké nestvůry vymyslela, nemohla jsem si knihu vynachválit. Ale to ještě nebylo všechno, protože později se ukázalo, že Laini má i skvěle promyšlený druhý svět, ve kterém nám dokonce představuje různé legendy. A když k tomu přidáte i příjemný styl, kterým je příběh napsaný, dostanete materiál na hodně dobré čtení.
Sice se v knize vyskytlo i několik částí, které byly spíš zdlouhavé, ale to bylo dáno tím, že celou dobu příběh uhání kupředu a najednou zabrzdí, protože autorka potřebovala něco dovysvětlit. Naštěstí, těchto částí bylo jenom pár, takže se to dalo překousnout bez větší újmy.
Dalším lákadlem, proč si tuhle knihu přečíst, může být i to, že je psána s pohledu obou hlavních postav, takže máte možnost nejenom porovnat, jak to vidí chiméry, či jejich druhá strana andělé, ale hlavně můžete nahlédnout do rozdílných světů, což poslouží k dokreslení příběhu.
Na druhou stranu mi ale na knize i pár věcí vadilo. Například to, jak se nadpřirozené bytosti odhalovaly před obyčejnými lidmi, což mimochodem nezpůsobilo téměř žádný poprask.
Další věcí, kterou autorka moc nezvládla, byla její česká jména, řekněme si upřímně, partu lidí se jmény: Kazimír, Světlana a Františka, už jen tak dneska nepotkáte.
Moc knize nepřidalo ani množství chyb a překlepů, které se v příběhu vyskytuje. Chápu, že někdy prostě něco uteče, ale hodně to při čtení ruší.
Ale teď už přejděme k postavám. Karou mě zrovna moc neokouzlila. V příběhu se buď chovala až moc dětinsky nebo naopak příliš dospěle a já nedokázala přijít na to, jaká vlastně je.
Na druhou stranu Akivu jsem si oblíbila už od první chvíle, kdy působil výhružně a byl téměř bez emocí. Bohužel se ale v průběhu příběhu pomalu měnil a opět se tak zařadil mezi klasické postavy, které jsou podobné těm ostatním.
Celkově bych knihu označila za podařenou. Dcera kostí a dýmu má hodně co nabídnout a dokáže upoutat vaši pozornost od začátku až do konce. A navíc vás ještě naláká na další díl, jelikož konec první knihy je useknutý v celkem dost zásadní chvíli.
Recenze
Co se mě strašně bavilo a bylo super je to, že se 80 procent děje, odehrává v Praze. Na místech, které znám, které mě baví, kde jsem byla stokrát. A jen ji vám jen a jen doporučuju a ten příběh? Nádhera, krásný příběh, krásné postavy, krásný svět.
Svět vypráví o světě lidí a světu chimér, což jsou napůl lidi napůl zvířata a světě andělů.
Sice se v knize vyskytlo i několik částí, které byly spíš zdlouhavé, ale to bylo dáno tím, že celou dobu příběh uhání kupředu a najednou zabrzdí, protože autorka potřebovala něco dovysvětlit. Naštěstí, těchto částí bylo jenom pár, takže se to dalo překousnout bez větší újmy.
Dalším lákadlem, proč si tuhle knihu přečíst, může být i to, že je psána s pohledu obou hlavních postav, takže máte možnost nejenom porovnat, jak to vidí chiméry, či jejich druhá strana andělé, ale hlavně můžete nahlédnout do rozdílných světů, což poslouží k dokreslení příběhu.
Na druhou stranu mi ale na knize i pár věcí vadilo. Například to, jak se nadpřirozené bytosti odhalovaly před obyčejnými lidmi, což mimochodem nezpůsobilo téměř žádný poprask.
Další věcí, kterou autorka moc nezvládla, byla její česká jména, řekněme si upřímně, partu lidí se jmény: Kazimír, Světlana a Františka, už jen tak dneska nepotkáte.
Moc knize nepřidalo ani množství chyb a překlepů, které se v příběhu vyskytuje. Chápu, že někdy prostě něco uteče, ale hodně to při čtení ruší.
Ale teď už přejděme k postavám. Karou mě zrovna moc neokouzlila. V příběhu se buď chovala až moc dětinsky nebo naopak příliš dospěle a já nedokázala přijít na to, jaká vlastně je.
Na druhou stranu Akivu jsem si oblíbila už od první chvíle, kdy působil výhružně a byl téměř bez emocí. Bohužel se ale v průběhu příběhu pomalu měnil a opět se tak zařadil mezi klasické postavy, které jsou podobné těm ostatním.
Celkově bych knihu označila za podařenou. Dcera kostí a dýmu má hodně co nabídnout a dokáže upoutat vaši pozornost od začátku až do konce. A navíc vás ještě naláká na další díl, jelikož konec první knihy je useknutý v celkem dost zásadní chvíli.
Tento nástřel knihy mě hned zaujal a do knihy jsem se pustila, a nelituju toho, kniha mě bavila. Autorku Praha musela skutečně okouzlit, akorát má nějakou nezvyklou fascinaci gulášem, hlavní postavy ho totiž jedí skoro pořád :).
Je to originální a poeticky napsaná kniha, doporučuji.
Jenže pak se tam (jako ve všech YA knihách) objevil ten perfektní srdce šampión a bylo po skvělé hrdince. Ještě před jeho příchodem byla Karou nebojácná, vtipná a nad věcí.
První co, tak se mi strašně líbilo, že většina děje se odehrávala v Praze a to to psala spisovatelka z Kalifornie.
Spisovatelčin styl psaní je tak strašně příjemný, že i když se děj táhne, tak vás to prostě baví číst. To se mi stalo na začátku. Po nějaké 60. stránce se konečně něco začalo dít. To jsem knihu naprosto hltala.
Pak se tam začala prolínat minulost a přítomnost a to mi dalo docela zabrat, abych se neztrácela. No a potom se začala i minulost prohazovat a to už jsem v tom měla zmatek a z toho důvodu mě konec už moc nebavil.
Samozřejmě to bylo důležité, aby člověk pochopil, co se vlastně stalo, ale bože... fakt mi to dávalo zabrat.
Na knihu jsem byla opravdu natěšená, ale zklamala mě. Myslela jsem si, že se mi bude líbit prostředí zasažené v Praze, ale ne. Přišlo mi, že ty uličky, které se autorka snažila tak barvitě vykreslit, znala jen okrajově. Podle mě průměrná kniha.
První část knihy se mi až na pár výjimek celkem líbila. Poté byl však představen Akiva, do kterého se hrdinka zamilovala a celý příběh se otočil o 180°.