Tvá matka na tebe křičí, že nestihneš autobus. Vidí, jak se blíží ulicí. Nezastavíš se a neobejmeš ji, neřekneš jí, že ji máš rád. Nepoděkuješ jí, že je hodná, laskavá a trpělivá máma. Jistě že ne – jen seběhneš schody a utíkáš na roh ulice.
Kdybys ale věděl, že je to naposled, co mámu vidíš,...
číst celé
Tvá matka na tebe křičí, že nestihneš autobus. Vidí, jak se blíží ulicí. Nezastavíš se a neobejmeš ji, neřekneš jí, že ji máš rád. Nepoděkuješ jí, že je hodná, laskavá a trpělivá máma. Jistě že ne – jen seběhneš schody a utíkáš na roh ulice.
Kdybys ale věděl, že je to naposled, co mámu vidíš, nejspíš by sis přál, aby ses zastavil a všechny ty věci udělal. Možná i za cenu, že by ti autobus ujel.
Ale autobus se už blížil, tak jsem se rozběhl.
Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr.
V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí - šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby.
schovat popis
Recenze
A ten konec? Nečekala jsem to. Opravdu navnadí na další díl. To je vše, co vám k Monumentu 14 řeknu. Pokud jste knihu nečetli, opravdu doporučuji. Já sama se k ní určitě ještě někdy vrátím.
Jedná se o dystopii, ve které se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí Venku zuří neuvěřitelné katastrofy, které si nikdo neumí vysvětlit a které změní svět. Příběh má originální nápad, s jakým jsem se ještě nesetkala. Knížka je celou dobu velice napínavá a překvapivá až se tají dech. Skvěle se čte. Klidně doporučuji všem, na věku opravdu nezáleží.
Hned ze začátku jsem se hodně nadchla. Začátek příběhu byl skvělý a nesmírně mě bavil. Žádné zdlouhavé protahování příběhu, vždycky hned hezky na věc, na rovinu, bez zbytečných průtahů. Netrvalo dlouho a hned se začaly dít všechny ty špatné věci a komplikace. Bylo to hodně zajímavé a bavilo mě to. Těšila jsem se na napětí a boj o přežití.
Příběh popisoval den za dnem malé skupinky přeživších dětí. Jak se přizpůsobily situaci a jak žily. Chvílemi to vypadalo, jakoby úplně zapomněly na to, co se stalo. Velká část prostředku byla spíš taková obyčejnější. Ztrácela na napětí a zajímavosti. Stále jsem to četla s nadšením a vcelku rychle, ale už to nebylo tak skvělé jako konec. Sledovat partu puberťáků a malých dětí. Řešilo se spíše to, co mají mezi sebou, vlastní rozepře a to, jak si obchod, ve kterém byli ukrytí, vylepšovali. Tak trochu to ztrácelo tu správnou jiskru. Nedělo se nic podstatného, takže to působilo jako young adult literatura s náctiletými hrdiny.
A pak najednou se blížil závěr a trošku se to změnilo. Nabralo to na (mírné) gradaci, začalo napínat a z minuty na minutu se vše obrátilo o stoosmdesát stupňů, ale týkalo se to opravdu jen pár posledních stránek. A konec. To nejlepší a snad nejnapínavější zbylo na další knihu (v to doufám).
I když je část příběhu slabší, i přesto si mě kniha získala a hodně, opravdu hodně, mě bavila. Je to zajímavý pohled na jednu možnou budoucnost lidstva a jak se s tím mohou někteří vypořádat. Úvod a závěr všechno vykompenzují a udržují knihu 'nad vodou'. Já jsem tedy i tak spokojená, i když bylo těžké se rozhodnout mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Jsou to slabé čtyři... Pevně věřím, že další kniha bude propracovanější...