Recenze Proč blijou sloni

Lumpárny, legrácky i příjemně melancholická zastavení v době (ne)dávno minulé.

Dítětem poutavě a s humorem vyprávěný příběh z městské periferie, z míst a časů, které musí jednou každý z nás opustit. Více či méně laskavé vzpomínky ale zůstávají navždy. Zatoužili jste se někdy vrátit do dětství, do doby objevování, údivu, do doby, kdy ty nejběžnější věci mají nádech tajuplna, zatímco historické události nám leckdy připadají banální? Hořkosladký příběh starého Hloubětína viděný očima malého kluka z obyčejné (a přece tak neobyčejné) rodiny posunuje vnímání právě tímhle směrem. Kniha bohatým, živým, nevyumělkovaným jazykem popisuje kličkování mezi symboly socialismu, kterému už dochází dech, i tvrdou srážku dětských snů s realitou. Nenechte se mýlit hravostí výpovědi: kniha je o vážných věcech. Autor se nebojí nechat leckterý drobný příběh bez rozuzlení, aby pak všechny přečnívající konce pochytal a umně vpletl do závěru. Na knize je sympatické, že končí okamžikem, kdy se mění vnímání světa hlavního hrdiny a všechno je najednou jinak. Nemusíme číst o vimrlatech, prvních láskách ani sexuální frustraci, jen o bláznivých a někdy nebezpečných klukovských dobrodružstvích. S odchodem dětství odchází i starý Hloubětín, pražská periferie, neboť touto čtvrtí povede dálnice. Nastává nová éra…