Kniha interpretuje postupné proměny vztahu obyvatel středoevropských měst k prostoru za jeho hradbami na konci středověku a fenomén nárůstu obliby příměstských kostelů a kaplí v 17. a 18. století. Barokní svatyně, které byly většinou pravidelně navštěvovány ve zbožných procesích, stály v krajinně významných pozicích, buď na návrších jako ochrana města před nebezpečím všeho druhu (válka, epidemie, požáry), anebo při studánkách, které nabývaly proslulosti v léčení chorob. Často při nich byli usazeni poustevníci.

Autoři knihu rozčlenili do tří celků, jejichž optika je metaforicky přirovnána k dalekohledu, brýlím a mikroskopu. První je srovnávací studií, pohybující se v širokých časových i prostorových souvislostech, druhá si všímá příměstských poutních míst 17. a 18. století v prostoru Prácheňského a Bechyňského kraje a třetí je detailní mikrohistorickou sondou do konkrétní společenské situace při vzniku a rozvoji kaple sv. Kříže na Křížové hoře (Kreutzberg) na městem Český Krumlov.
Kniha je mj. doplněna edicí a překladem unikátní veršované historie českokrumlovského poutního místa od městského syndika Johanna Franze Tschernichena z roku 1710. Knihu vydalo českobudějovické pracoviště Národního památkového ústavu.