Složitý život Vincenta van Gogha je stále zdrojem inspirace pro mnoho lidí. V tomto grafickém románu, který napsala a nakreslila nizozemská umělkyně Barbara Stok, prožívá čtenář s malířem krátké, ale intenzivní životní období, kdy se vydal na jih Francie.
Vincent sní o tom, že by v městě Arles...
číst celé
Složitý život Vincenta van Gogha je stále zdrojem inspirace pro mnoho lidí. V tomto grafickém románu, který napsala a nakreslila nizozemská umělkyně Barbara Stok, prožívá čtenář s malířem krátké, ale intenzivní životní období, kdy se vydal na jih Francie.
Vincent sní o tom, že by v městě Arles založil pro sebe a své malířské přátele dům umělců. Ovšem musí se při tom potýkat s rozvíjející se duševní chorobou, která pak kulminovala notoricky známým incidentem, kdy si uřízl část ucha a musel být umístěn v psychiatrické léčebně. Naštěstí při něm po celou dobu stojí jeho bratr Theo, který mu poskytuje stálou, nejen finanční podporu.
Vincent van Gogh byl zcela zaujatý svým uměním. Jeho názory na úspěch, nezdar či jak prožít smysluplný život jsou v kontrastu s naším současným světem, kde vládne individualismus a touha po penězích.
Nizozemské autorce Barbaře Stok se komiksovým způsobem podařilo život slavného malíře z 19. století podat tak, aby jej přiblížila současnému čtenáři.
schovat popis
Recenze
Už před nějakou dobou jsem se snažila zjistit něco o Vincentovi na Wikipedii a dalších stránkách. Pro ty, co ale internetu moc nehoví je podle mě tento grafický román naprostá paráda. Sice se tu nedozvíme vše o jeho životě, ale přiblíží nám to jednu jeho důležitou etapu. Například jeho smrt se v knize vůbec neobjevila, příběh prostě najednou skončil. Čekala jsem aspoň nějaký náznak, že se jeho život chýlí ke konci. Možná se tam skryla nějaká metafora, kterou jsem neodhalila, a proto se mi konec tak moc nezamlouval.
Nevím, jestli autorka čerpala z nějakých ověřených zdrojů, ale po celou dobu se v knize objevovaly dopisy adresované Vincentovu bratrovi Theovi. V těchto psaních byla spousta zajímavých myšlenek a přirovnání. Už už mi cukala ruka, jak moc jsem si chtěla pár vět podtrhnout.