Autorská dvojice Martin a Ivana Šulcovi bez sebemenší snahy o bulvarizaci připravili skvěle napsaný životopis zajímavého muže, který desítky let léčil doslova miliony pacientů pomocí bylin. Jejich potíže diagnostikoval pouhým pohledem na lahvičku a močí a většinou se nemýlil.

Jan Mikolášek byl bylinkář, který se proslavil jako léčitel mnoha známých lidí v Československu i zahraničí. Před jeho domem stály každý den stovky pacientů, žmoulajících v dlani lahvičku s močí. Mikolášek se podíval na ně i na lahvičku a mnohdy jim velmi nevybíravě sdělil diagnózu. Vědci v závěru knihy tvrdí, že Mikoláškova diagnostika nestojí na reálných základech, ovšem samotné byliny, které předepisoval, skutečně pomáhají.

Mikolášek léčil třeba i Hitlerova sekretáře Martina Bormanna, proto byl po válce popotahován u soudů. Léčil dál i za komunistů, kdy mu byla k dobry přičtena účinná léčba prezidenta Zápotockého. Popis toho, jak balancoval na hraně zákona, se táhne knihou jako červená nit a je skutečně s podivem, že se jako léčitel prosadil i za socialismu.

Autoři se věnují kromě líčení Mikoláškových životních osudů samozřejmě i jeho vztahům s pacienty a spolupracovníky, v úřady. nezapomínají ani na jeho poslání mecenáše, jelikož Mikolášek ze svých peněz dotoval dobročinné spolky i místní organizace tam, kde zrovna působil.

Jan Mikolášek byl zajímavou osobností sám o sobě, detaily jeho povahy a soukromý život popsaný v knize dobře dokresluje jeho velmi plastický obraz génia, jehož metody není možné podložit vědecky, ale důležitější je to, že většinou fungovaly.

Martin Šulc se velmi zasadil o znovuobjevení Mikoláška veřejností, jelikož se podílel na námětu filmu Šarlatán a pro ty, které Mikolášek zaujal, připravil i knihu. Ta se mi moc líbila, je napsána střídmým jazykem, trpělivě vysvětluje fakta, zabíhá do detailů a ve srovnání s jinými biografiemi, které jsem četl, velmi přehledně vybranou osobnost představuje a zasazuje do kontextu doby.

Skvělá je obrazová příloha, obsahující fotky a reprodukce dopisů plus další dokumenty. Kniha je díky ní velmi kompaktní. Četba nepůsobí sebemenší potíže, při zachování chronologie se čtenář neztrácí, naopak se dobře orientuje v Mikoláškových osudech. schovat popis