Osobnost švédské spisovatelky Amelie Posse-Brázdové je neodmyslitelně spjata s novodobou historií české státnosti. Za první světové války se v Římě seznámila s českým sochařem a malířem Oskarem Brázdou. Brzy po sňatku ale byli internováni v táboře pro příslušníky států nepřátelských Itálii (Amelie jako švédská státní příslušnice se však brzy dostala na svobodu a záhy se zapojila do zahraničního odboje, kde spolupracovala s T. G. Masarykem, E. Benešem, M. R. Štefánikem a dalšími osobnostmi). Od poloviny 20. let začala společně s manželem renovovat zpustošený zámeček Ličkov nedaleko Žatce, kde také napsala své vzpomínkové knihy Slunné zajetí a Pestrá volnost. Na české straně se angažovala i během druhé světové války (svými širokými styky - byla vnučkou někdejšího švédského premiéra - pomáhala jak emigrantům, tak exilovým politikům), i po ní. V kritickém roce 1948 působila v Československu jako zahraniční korespondentka, byla jednou z posledních, které se v přestrojení za uklízečku podařilo ještě před smrtí E. Beneše s ním hovořit. Její korespondence z té doby také naznačuje, že se zabývala myšlenkou na realizaci Benešova tajného útěku z komunistického státu. Kniha, vycházející za přispění Nadace Charty 77, ve Švédsku získala zvláštní cenu stockholmské literární akademie "De nio", která uděluje prestižní literární ceny každoročně již od roku 1913. Osobnost švédské spisovatelky Amelie Posse-Brázdové je neodmyslitelně spjata s novodobou historií české státnosti. Za první světové války se v Římě seznámila s českým sochařem a malířem Oskarem Brázdou. Brzy po sňatku ale byli internováni v táboře pro příslušníky států nepřátelských Itálii (Amelie jako švédská státní příslušnice se však brzy dostala na svobodu a záhy se zapojila do zahraničního odboje, kde spolupracovala s T. G. Masarykem, E. Benešem, M. R. Štefánikem a dalšími osobnostmi). Od poloviny 20. let začala společně s manželem renovovat zpustošený zámeček Ličkov nedaleko Žatce, kde také napsala své vzpomínkové knihy Slunné zajetí a Pestrá volnost. Na české straně se angažovala i během druhé světové války (svými širokými styky - byla vnučkou někdejšího švédského premiéra - pomáhala jak emigrantům, tak exilovým politikům), i po ní. V kritickém roce 1948 působila v Československu jako zahraniční korespondentka, byla jednou z posledních, které se v přestrojení za uklízečku podařilo ještě před smrtí E. Beneše s ním hovořit. Její korespondence z té doby také naznačuje, že se zabývala myšlenkou na realizaci Benešova tajného útěku z komunistického státu. Kniha, vycházející za přispění Nadace Charty 77, ve Švédsku získala zvláštní cenu stockholmské literární akademie "De nio", která uděluje prestižní literární ceny každoročně již od roku 1913.