Rozsáhlé paměti novináře Stanislava Budína
(1903–1979). Narodil se v ukrajinském Kamenci Podolském a po
připojení Ukrajiny k sovětskému Rusku odešel do Polska. V roce 1923
přesídlil do Československa, kde se zapojil do komunistického
hnutí. Na jaře 1929 vstoupil do KSČ. V letech 1934–36 byl...
číst celé
Rozsáhlé paměti novináře Stanislava Budína
(1903–1979). Narodil se v ukrajinském Kamenci Podolském a po
připojení Ukrajiny k sovětskému Rusku odešel do Polska. V roce 1923
přesídlil do Československa, kde se zapojil do komunistického
hnutí. Na jaře 1929 vstoupil do KSČ. V letech 1934–36 byl
šéfredaktorem Rudého práva. V lednu 1936 byl zbaven funkce a „pro
pravicovou úchylku“ vyloučen ze strany. V srpnu 1939 emigroval do
USA, kde 1940–45 řídil krajanské Newyorské listy. Do Prahy se
vrátil 1946. 1947–49 vedl tiskovou agenturu Pragopress, pracoval v
týdeníku Kulturní politika, 1948–50 byl vedoucím redaktorem v
Lidových novinách. Na počátku padesátých let musel z politických
důvodů opustit aktivní žurnalistiku, teprve v druhé polovině
šedesátých let se mohl k novinářské profesi vrátit. V roce 1968 byl
šéfredaktorem legendárního časopisu Reportér, o rok později odešel
do důchodu. Napsal řadu knih: po monografiích o Karlu Havlíčkovi
(1954) a Janu Nerudovi (1960) obrátil svou pozornost k historii
žurnalistiky (Sedmá velmoc, 1966), jaltské konferenci (Operace
Argonauti, 1967) a životopisům světových státníků: F. D. Roosevelt
(1965), Jistý pán z admirality (o Winstonu Churchillovi, 1967) a
Dynastie Kennedyů (1969). Na počátku normalizace se stal terčem
tiskových kampaní pro svou činnost v letech 1968–69 a stáhl se do
ústraní. Patřil k prvním signatářům Charty 77.
schovat popis
Recenze