Recenze Sloní píseň

Ačkoli už Afrika dávno není to co bývala za časů Emila Holuba, stále ještě si tam vnímavý člověk může ohromně užít. Zvlášť, když si do kolonky povolání píše: lovec divoké zvěře. Zdeněk Vágner žije v Africe už hezkou řádku let; romantika a dobrodružství, které ho při jeho práci obklopují, mu bohatě poskytují inspiraci k psaní. I v této knize se setkáme s autorovými stopaři, Pangou a Džumou, s dalšími profesionálními lovci i s pytláky, s Masaji, žijícími ve svých vesnicích stejně jako v nich žili jejich předkové před sto lety... Poznáme také Vágnerova syna Kiďánu a další Evropany, kterým Afrika učarovala natolik, že se rozhodli zde žít... Zdeňku Vágnerovi se skvěle daří vystihnout prostředí, vztahy mezi lidmi navzájem i mezi člověkem a přírodou; jeho povídky - v této knize možná o něco drsnější - jsou zasvěcené i čtivé a opět nesmírně působivé. schovat popis