První polovina knihy se čte lehce. Felicia svůj příběh píše vtipnou formou, zlehčuje atmosféru a dokáže si sama ze sebe dělat srandu, což dokazují i různé obrázky, kterými je kniha prokládána. Dokonce se čte tak dobře, že i čtenáři, kteří tuto talentovanou herečku neznají, moc dlouho neodolají a po chvíli začnou vyhledávat její videa, která jsou tak skvěle zpracovaná, že vlastně po chvíli dojdete ke zjištění, že máte chuť si zahrát nějakou tu počítačovou hru. Alespoň její seriál The Guild má takovou moc. Čemuž vůbec není divu, když se v knize dočtete, že inspirací pro tento seriál byly Feliciiny vlastní zkušenosti z her a inspiraci pro své postavy čerpala ze seznámení s jejími spoluhráči.
Ale kromě trablů, které autorka měla s celým sepsáním, sehnáním financování a následném natáčení The Guild, odhaluje stinné stránky svého života, ať už se jednalo o závislost, deprese či přepracovanost, které ve svém díle popisuje a jimiž přechází k temnější druhé polovině knihy, kde se následně začíná věnovat kauze #GamerGate a Zoe Quinnové.
Útržky z nenávistných vzkazů, které ve své knize Felicia publikuje, vytrhnou čtenáře z poklidného čtení a donutí ho zamyslet se nad tím, jak jsou někteří lidé schopní se na internetu chovat. Ať už se jedná o neškodné haterské komentáře nebo nebezpečnější hackerské útoky, brzy dojdete k názoru, že se to může stát opravdu každému.
Felicia do své knihy vetkala spoustu poselství i životních mouder, které vám v jejím podání přijdou naprosto přirozené a v průběhu čtení vás ovládne chuť začít tvořit něco vlastního. Ano, až takový má Felicia Day vliv.
Jenom je škoda, že ve své knize nenechala prostor pro historky a zážitky z natáčení Dr. Horrible's Sing-Along Blog, na které jsem byla já osobně nejzvědavější. schovat popis