Nejmladší letec v historii anglické RAF, přítomnost na místech, kde se psala historie a koketování s tajnými službami ve studené válce. Kniha, která změnila podobu moderního thrilleru a svému autorovi přinesla celosvětovou slávu. Špionáž, kariéra snů a nesmírné bohatství. Ne, to není návod, jak napsat knihu. Tohle všechno FF skutečně prožil.
Pokud to s detektivkami myslíte vážně anebo nejste lhostejní k historii minulého století, pak vám jméno Frederick Forsyth nemůže být neznámé. Nebo ano? Copak nemáte doma televizi a nikdy jste neviděli ani jednu z verzí jeho kultovního „Šakala“? Knižní klub přinesl na vánoční trh autorovu autobiografii, která se čte snad ještě lépe než jeho špionážní thrillery. „Vypravěč“ je životopis vítěze a vám mimo jiné ukáže, že všechno jde, když se chce.
Budoucí velikán FF se narodil do předválečné Anglie roku 1938. Jeho rodiče vlastnili kožešnictví a byli hmotně zajištění, ale to je asi tak všechno, co mohli svému synkovi nabídnout. V chlapcově dětství nic nenaznačovalo tomu, že z Fredericka vyroste někdo, kdo se zapíše do dějin britské žurnalistiky, letectví a beletrie. Ano, byl to nadaný hoch a měl tvrdohlavou povahu, ale jeho první léta formovala válka a potom si nešlo nevšimnout, že elitní školy jsou určené jiným. Forsyth byl umíněný jako mezek a díky tomu dokázal odmaturovat už v patnácti letech. V té době plynule hovořil čtyřmi jazyky a toužil po tom, stát se pilotem RAF.
Cílevědomost zdědil po svém otci, který by za svého syna i dýchal a podporoval ho ve všem, co si usmyslel. Forsyth píše o svých rodičích s nekonečnou láskou, pokorou ale zároveň s laskavým humorem a nadsázkou. Sám sebe nebere FF přehnaně vážně a dokáže si ze sebe udělat legraci nebo si zpětně vynadat za některá hloupá rozhodnutí. Tenhle životopis se čte jako detektivka a nutno podotknout, že je vystavěný podle detektivních pravidel. Forsythův život vždy ovlivňovala politika a společenské události a „Vypravěč“ funguje jako čtivá učebnice dějepisu nahlížená z pozice účastníka.
Muže čtenáře nadchnou kapitoly věnované letectví a špionáži, já ocenila autorův přínos investigativní žurnalistice a zejména jeho vyprávění o tom, jak vznikaly jeho romány. Slávu mu přinesl hned literární debut s názvem „Den pro Šakala“ a je docela úsměvné a poučné sledovat, jak rukopis odmítlo snad každé nakladatelství v Londýně. Forsyth se ale nevzdal, zaťal zuby a se špetkou štěstí se mu přihodil zázrak. On sám však o svém spisovatelském umu hovoří poměrně s odstupem. Nepovažuje se za spisovatele od Pánaboha, ale za řemeslníka, který potřeboval vydělat peníze, a tak sepsal to, s čím se kdy setkal.
Jeho knihy a později filmy si oblíbili čtenáři a diváci na celém světě a spokojená byla i literární kritika. Forsyth si vybíral netradiční témata, nebál se do svých příběhů zasazovat ožehavá témata a dovolil si psát o zavraždění prezidenta, který byl v reálu stále živý. Všem knihám věnoval důkladnou péči, a než začal příběh psát, zpovídal pamětníky a odborníky na dané téma. Všechny technické detaily sedí a Forsyth dokázal psát záživně i tehdy, když popisoval jednotlivé typy zbraní atd. Stejně jako on, i jeho knihy měly sílu měnit osudy lidí. Díky románu „Spis ODESSA“ byl dlouho po válce vypátrán jeden z nacistických pohlavárů, který se jako velitel koncentračního tábora dopouštěl nepředstavitelných hrůz.
Pokud máte rádi dobrodružné příběhy, pak by „Vypravěč“ rozhodně neměl uniknout vaší pozornosti. Zároveň ho doporučuji všem, kteří pošilhávají po kariéře spisovatele, a zajímá je, jak to v oboru chodí. Jestliže jste stejně jako já závislí na Forsythových knihách, pak by se „Vypravěč“ měl stát vaší povinnou četbou.
Recenze
Pokud to s detektivkami myslíte vážně anebo nejste lhostejní k historii minulého století, pak vám jméno Frederick Forsyth nemůže být neznámé. Nebo ano? Copak nemáte doma televizi a nikdy jste neviděli ani jednu z verzí jeho kultovního „Šakala“? Knižní klub přinesl na vánoční trh autorovu autobiografii, která se čte snad ještě lépe než jeho špionážní thrillery. „Vypravěč“ je životopis vítěze a vám mimo jiné ukáže, že všechno jde, když se chce.
Budoucí velikán FF se narodil do předválečné Anglie roku 1938. Jeho rodiče vlastnili kožešnictví a byli hmotně zajištění, ale to je asi tak všechno, co mohli svému synkovi nabídnout. V chlapcově dětství nic nenaznačovalo tomu, že z Fredericka vyroste někdo, kdo se zapíše do dějin britské žurnalistiky, letectví a beletrie. Ano, byl to nadaný hoch a měl tvrdohlavou povahu, ale jeho první léta formovala válka a potom si nešlo nevšimnout, že elitní školy jsou určené jiným. Forsyth byl umíněný jako mezek a díky tomu dokázal odmaturovat už v patnácti letech. V té době plynule hovořil čtyřmi jazyky a toužil po tom, stát se pilotem RAF.
Cílevědomost zdědil po svém otci, který by za svého syna i dýchal a podporoval ho ve všem, co si usmyslel. Forsyth píše o svých rodičích s nekonečnou láskou, pokorou ale zároveň s laskavým humorem a nadsázkou. Sám sebe nebere FF přehnaně vážně a dokáže si ze sebe udělat legraci nebo si zpětně vynadat za některá hloupá rozhodnutí. Tenhle životopis se čte jako detektivka a nutno podotknout, že je vystavěný podle detektivních pravidel. Forsythův život vždy ovlivňovala politika a společenské události a „Vypravěč“ funguje jako čtivá učebnice dějepisu nahlížená z pozice účastníka.
Muže čtenáře nadchnou kapitoly věnované letectví a špionáži, já ocenila autorův přínos investigativní žurnalistice a zejména jeho vyprávění o tom, jak vznikaly jeho romány. Slávu mu přinesl hned literární debut s názvem „Den pro Šakala“ a je docela úsměvné a poučné sledovat, jak rukopis odmítlo snad každé nakladatelství v Londýně. Forsyth se ale nevzdal, zaťal zuby a se špetkou štěstí se mu přihodil zázrak. On sám však o svém spisovatelském umu hovoří poměrně s odstupem. Nepovažuje se za spisovatele od Pánaboha, ale za řemeslníka, který potřeboval vydělat peníze, a tak sepsal to, s čím se kdy setkal.
Jeho knihy a později filmy si oblíbili čtenáři a diváci na celém světě a spokojená byla i literární kritika. Forsyth si vybíral netradiční témata, nebál se do svých příběhů zasazovat ožehavá témata a dovolil si psát o zavraždění prezidenta, který byl v reálu stále živý. Všem knihám věnoval důkladnou péči, a než začal příběh psát, zpovídal pamětníky a odborníky na dané téma. Všechny technické detaily sedí a Forsyth dokázal psát záživně i tehdy, když popisoval jednotlivé typy zbraní atd. Stejně jako on, i jeho knihy měly sílu měnit osudy lidí. Díky románu „Spis ODESSA“ byl dlouho po válce vypátrán jeden z nacistických pohlavárů, který se jako velitel koncentračního tábora dopouštěl nepředstavitelných hrůz.
Pokud máte rádi dobrodružné příběhy, pak by „Vypravěč“ rozhodně neměl uniknout vaší pozornosti. Zároveň ho doporučuji všem, kteří pošilhávají po kariéře spisovatele, a zajímá je, jak to v oboru chodí. Jestliže jste stejně jako já závislí na Forsythových knihách, pak by se „Vypravěč“ měl stát vaší povinnou četbou.