Vůbec první vydání autentického deníku dívky z pražské židovské rodiny, která přežila holocaust, vychází s předmluvou Zdeňka Mahlera a doslovem Ivana Klímy.
Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako...
číst celé
Vůbec první vydání autentického deníku dívky z pražské židovské rodiny, která přežila holocaust, vychází s předmluvou Zdeňka Mahlera a doslovem Ivana Klímy.
Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako v případě Deníku Anny Frankové jde o dílo mezinárodního významu, jež se stane součástí paměti lidstva.
V roce 1938, kdy si Helga začala deník psát, jí bylo devět let. Spolu s rodiči prožívala první příkoří, kterých se Židé v protektorátu dočkali, a jen bezmocně přihlížela postupným deportacím svých kamarádů, spolužáků i příbuzných. Roku 1941 se Weissovi dostali do Terezína, kde žili společně až do otcovy deportace do Osvětimi v roce 1944. V tragické nevědomosti se Helga s maminkou rozhodly jej tam následovat. Školní sešit, do kterého Helga po celé ty roky tužkou zapisovala děsivý vývoj událostí i své pocity, zazdil její strýc do jedné z terezínských zdí. Helžin tatínek byl v Osvětimi zavražděn, ale Helga i její maminka jako zázrakem přežily pobyt v Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu i náročnou cestu zpátky domů do Prahy. Helze je patnáct a půl, když do deníku dopisuje své zážitky od odjezdu z Terezína. Je jednou z mála Židů, kteří se do Prahy vrátili a i po válce ve městě zůstali.
V češtině vychází autentický deník Helgy Weissové (provdané Hoškové) vůbec poprvé. Doprovází jej ilustrace, na nichž malá Helga zachytila svou touhu po normálním životě, pospolitost lidí žijících v Terezíně, snahu dospělých děti i v tak složitých podmínkách vzdělávat i každodenní podobu života v ghettu. V knize najdete také několik stránek přetištěných ze sešitu, který její příběh uchoval, a rodinných fotografií.
schovat popis
Recenze
Kniha je doplněná o kresby, které nakreslila sama autorka a díky kterým se z ní stala známá umělkyně. Otec jí jednou řekl, maluj co vidíš a toho se držela. Už jen z těch kreseb sálá ta bezmoc a utrpení.
Během čtení jsem často brečela, protože to jinak ani nešlo. Je to smutné co se dělo za zvěrstva a ještě smutnější bylo, že to neušetřilo nikoho. A kolik lidí trpělo, než našli milosrdnou smrt. Sama Helga si nejednou přála, aby byla konečně mrtvá. Něco takového je těžké číst, ale musí se to. Na takové věci se nesmí zapomínat.
Téměř celá kniha je psaná formou deníku a na to kolik autorce bylo, tak je to psané dobře, neměla jsem problém se čtením.
Co mě hodně překvapilo, bylo kvalitní zpracování knihy. Tahle pevný kvalitní papír jsem snad ještě nikde neviděla a kniha si to rozhodně zaslouží..
Jelikož jsem četla I bůh viděl, že je to špatné, což napsal Helgy tatínek, chtěla jsem si přečíst i její deník. Jsem moc ráda, že jsem si ho mohla přečíst a rozhodně ho všem doporučuji, jako knihu jejího tatínka.
Tenhle deník je skvěle napsaný. Moc se mi líbilo, jak šlo poznat, že to autorka psala, když byla menší - tedy v době, kdy si to prožívala.
Podle mě by si každý měl sem tam přečíst knihu s takovým tématem. Protože bychom na tuhle událost neměli v žádném případě zapomenout. A tahle kniha, plná autorčiných ilustrací, je naprosto vhodný kandidát.
Nakonec jsem se do knihy pustila letos v červenci a koupě nelituji. To, co se tam děje, je vážně hnusné, ale kniha je krásně napsaná a hlavně čtivá. Je doplněna o ilustrace, ze kterých mrazí možná ještě víc než ze samotného textu.
Knihu doporučuji všem, kteří se o toto téma zajímají.
Ke knize - silný příběh malé holky ,která se zdá být úplně obyčejná, ale není to tak. Je Židovka stejně jako mnoho dalších lidí v té době. zákazy a veřejné ponižování kvůli její rasy je pro tak malou holku něco nepochopitelného. Hlavně později, když jede s celou rodinou transportem někam na východ... co se tam hodně lidem stane je asi všem jasné. Krásný, ale krutý a autentický příběh psaný dětskýma očima, které takhle vnímají válku.