Autorka Opožděných vzpomínek se narodila v roce 1930 do asimilované židovské rodiny. Poklidný rodinný život, finanční zajištění a jako kulisa Praha, nejkrásnější město na světě , se zdají být zárukou příštích předvídatelných desetiletí. Koncem třicátých let však dostávají politické události...
číst celé
Autorka Opožděných vzpomínek se narodila v roce 1930 do asimilované židovské rodiny. Poklidný rodinný život, finanční zajištění a jako kulisa Praha, nejkrásnější město na světě , se zdají být zárukou příštích předvídatelných desetiletí. Koncem třicátých let však dostávají politické události rychlý spád: první měsíce nacistické okupace znamenají pro Židy rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku, ponižování a nejistotu. Následuje deportace do Terezína a posléze do Osvětimi. Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti, shrnuje autorka svůj život lapidárně jednou větou.
Podaří se jí přežít a v nepředstavitelně obtížných podmínkách tráví poslední měsíce války, nemocná, hladová, ničená hrůzou ze smrti.Osvobození Evelinu zastihuje ve Východním Prusku, odkud je evakuována vojenským vlakem Rudé armády do SSSR. Ujme se jí vojenský lékař, který ji adoptuje. Nečeká ji však láskyplná rodina, nýbrž život vedle nefunkčního manželského páru, kterému má vlastní dcera dodat punc
schovat popis
Recenze
Co mi přišlo zvláštní? Když Evelina vyprávěla danou situaci. vybavila si přesný datum (15. dubna, 7. února atd..) Pokaždé psala, na to si dobře vzpomínám to bylo např. 30. května. Což si myslím, že není možné si zapamatovat, když neměla kalendář. Docela mi vadilo, že autorka neuvedla, z jakého důvodu umřel její otec i matka, v příběhu píše, že jen umřeli. Dost věcí mi bylo nejasných a neuvěřitelných, jako např. stany. Řekla bych, že nějaké pasáže jsou vymyšlené, ale třeba to je pravda, kdo ví. Pravdu se nedozvíme.