Memoárová kniha B. Meijerové je otevřenou a znepokojivou zpovědí na téma, kdy vlastně, jak a zda vůbec skončila nejstrašnější válka. Autorka této knihy strávila půldruhého roku svého útlého dětství v koncentračním táboře Bergen-Belsenu. Přežila spolu se svou mladší sestřičkou hrůzy a nelidské životní podmínky, ztratila však oba rodiče a dobrou kamarádku Annu Frankovou. Odnesla si zkušenosti, jež se sotva dají popsat a interpretovat, a ty se na ní nesmazatelně podepsaly. Po osvobození vyrůstala v dětském domově spolu s jinými sirotky, absolvovala školy a vydala se do samostatného života. Založila rodinu, vychovala dva syny, profesně se prosadila jako novinářka a autorka se specializací na gastronomii a kulinářství. Otřesné vzpomínky z dětství ji však stále pronásledují a negativně se projevují na jejím zdraví a psychice. Rozhodla se o nich vyprávět, aby těm, kdo nezažili holocaust, vylíčila, co se stalo s životy a dušemi lidí postižených válkou. Jak se učili, že přežít není totéž, co žít. Jak se vyrovnávali s traumaty, o nichž většinou netušili, že vrostla do jejich niter a stala se nečekanými a obávanými nočními můrami. Jak se k nim a jejich problémům staví jejich okolí a jak se dnešní lidé dívají na bolestný odkaz minulosti. Přeložila Petra Schürová.