Skutečný příběh o krutém světě, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Celou dobu jsem vrtěla hlavou, jak je možné, že se takové hrůzné věci děly. O nacistických koncentračních táborech i ruských gulazích už něco...
číst celé
Skutečný příběh o krutém světě, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Celou dobu jsem vrtěla hlavou, jak je možné, že se takové hrůzné věci děly. O nacistických koncentračních táborech i ruských gulazích už něco málo načteného mám, ale o takových věcech jako že Sovětský svaz vedl seznamy občanů, kteří za občanské války emigroval do Čech a v květnu 1945 po osvobození rudou armádou je skrze agenty vyhledával a rovnou posílal na Sibiř. Obdivuji paní Sosnarovou za hodně věcí, za odvahu žít den za dnem i když to vzdala její matka, která prodělala tyfus a různá zranění neslučitelná s tvrdou dennodenní prací. Po tom všem nepřestávala věřit a to je úžasné. Díky bohu, že to dobře dopadlo nehledě na to, že tolik let o tom všem musela mlčet. Kniha je napsaná jednoduše a jak jsem během čtení uvažovala proč právě název "Krvavé jahody" tak právě kvůli téhle scéně na ni asi nikdy nezapomenu. Knihu doporučuji přečíst....
schovat popis
Objevte neuvěřitelný příběh odvahy a přežití Věry Sosnarové
Krvavé jahody nejsou jen knihou, ale svědectvím o síle lidského ducha tváří v tvář nelidským podmínkám. Tento příběh vás vtáhne do drsné reality gulagu a nabídne vám jedinečný pohled na historii, kterou nesmíme zapomenout.
Skutečný příběh, který vás chytí za srdce
Tento dojemný a zároveň otřesný příběh vypráví Věra Sosnarová, která byla v roce 1945 jako čtrnáctiletá dívka deportována spolu se svou devítiletou sestrou Naďou a matkou z Brna do sovětského gulagu na Sibiři. Desítky let přežívaly hrůzy stalinského teroru, které člověka vystavily nevídanému utrpení.
Po dlouhých dvaceti letech se jí podařilo společně se sestrou vrátit do Československa a po třiceti letech odhodlání se s námi podělila o svůj životní příběh, který je svědectvím o nezdolnosti a síle odpustit, aniž bychom zapomněli na to, co se stalo.
"Odpustit můžu, ale nikdy nezapomenu." - slova, která zní hluboce pravdivě a dodávají této knize silný emocionální náboj.
Kniha obsahuje také dosud nepublikovaný rozhovor s paní Věrou Sosnarovou, kde doplňuje a objasňuje některé události, což podtrhuje autenticitu a hloubku jejího vyprávění.
Proč si tuto knihu nesmíte nechat ujít?
Silné a pravdivé svědectví o životě v gulagu na Sibiři během stalinského režimu.
Nevšední pohled na historii z perspektivy ženy, která přežila nelidské podmínky.
Inspirativní příběh odvahy a vytrvalosti, který vás vtáhne od první stránky.
Obsahuje exkluzivní rozhovor s autorkou, který doplňuje a vysvětluje klíčové momenty příběhu.
Psychologický rozměr - témata odpuštění a nezapomenutí nabízejí prostor k zamyšlení.
Hlavní vlastnosti knihy
Autor: Věra Sosnarová
Četba založená na skutečných událostech
Osobní a autentický rozhovor jako doplněk
Kniha vhodná pro všechny, kteří se zajímají o historii 20. století a lidské osudy
Nevynechat pro ty, kdo chtějí pochopit utrpení a sílu lidské vůle během totalitních režimů
Skutečný příběh o krutém světě, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Celou dobu jsem vrtěla hlavou, jak je možné, že se takové hrůzné věci děly. O nacistických koncentračních táborech i ruských gulazích už něco málo načteného mám, ale o takových věcech jako že Sovětský svaz vedl seznamy občanů, kteří za občanské války emigroval do Čech a v květnu 1945 po osvobození rudou armádou je skrze agenty vyhledával a rovnou posílal na Sibiř. Obdivuji paní Sosnarovou za hodně věcí, za odvahu žít den za dnem i když to vzdala její matka, která prodělala tyfus a různá zranění neslučitelná s tvrdou dennodenní prací. Po tom všem nepřestávala věřit a to je úžasné. Díky bohu, že to dobře dopadlo nehledě na to, že tolik let o tom všem musela mlčet. Kniha je napsaná jednoduše a jak jsem během čtení uvažovala proč právě název "Krvavé jahody" tak právě kvůli téhle scéně na ni asi nikdy nezapomenu. Knihu doporučuji přečíst....
Knihy s tématem 2. sv. války mě nikdy nepřestanou udivovat a děsit. Asi nikdy nepochopím, kde se v lidech nachází takhle obrovská touha žít. Jednou z těchto lidí je i paní Věra Sosnarová a její mladší sestra Naďa. Kniha je psána velice naturalisticky, některé pasáže nešly číst beze slz. Tato knížka by měla být zařazena do povinné četby, abychom si všichni vážili jaké štěstí máme, že žijeme v relativně klidné době. Knihu doporučuji, ale připravte se na drsnou realitu, před kterou mnozí pohlaváři zavírali oči.
Na osud pani Viery Sosnárovej musím myslieť aj niekoľko dní po prečítaní knihy Krvavé jahody. Je fakt neuveriteľné a veľmi smutné, čo všetko museli prežiť, ona a jej sestra, už ako malé dievčatá. Ich utrpenie trvalo dlhých 19 rokov a ešte niekoľko ďalších rokov v ČSR. Knihu fakt odporúčam, po jej prečítaní si človek uvedomí, aké banálne starosti v živote rieši a hlavne, že by mal byť vďačný a vážiť si, čo v živote má.
Neuvěřitelné, neuvěřitelné a ještě jednou neuvěřitelné ....... !!! Jak se někdo mohl takto zachovat ke dvěma dětem, které se ničím neprovinily, pouze pokud tím, že se narodili ruské emigrantce? !!! Velmi autentické vyprávění, kde mi sice úplně nesedl autorů styl, ale to v tomto případě vysoce převyšuje vypovídané svědectví dvou účastnic ruských pracovních táborů. Nejvíc mě dostalo, že obě dívky ani po tom všem, co přežily, neztratily svoji víru a i díky ní se nepoddali svému osudu.
Opravdu úžasné kniha pojednávající o malé dívce Věře Šímové (Mělkinové), která se se svoji matkou a sestrou Naďou jednoho dne ocitla v zajetí SSSR. Nejvíce mě asi zasáhlo, jak popisovala každodenní strach, že mongolové dojdou k jejich vagónu a znasílní i je. Nakonec se tak opravdu stalo. Také by mě zajímalo, jestli tehdy na té stanici ten klučina chtěl, aby utekla, když jí odjížděl vlak. Příběh mne opravdu zasáhl, hlavně to, že mladá dívčina zažívala pomočování v trestné kobce, a dostaly se obě ven až měla Věra po třicítce. A to ještě jako levná pracovní síla.
U této knihy jsem si uvědomila, že gulagy byly v mnohém úplně stejné nebo i horší než koncentrační tábory. Kniha je podle skutečné události, kterou zažila Věra Sosnarová a její sestra, když byly odvlečeny i s matkou do SSSR na nucené práce. Jejich maminka to nepřežila a dívky strávily v gulagu 20 let. Mockrát jsem u knihy brečela a nikdy nepochopím, čeho všeho jsou lidé schopni, když se dostanou k moci.
O této knížce jsem v životě neslyšela, dozvěděla jsem se o ní až když jsem lušitl aknižní šifru. Tak mě zaujala anotace, že jsem si knihu prostě musela koupit a přečíst! Bavila mě, ikdyž opravdu není o ničem hezkém - autorka vypráví o prožití dvaceti let v gulagu v Rusku, skoro u Sibiře. O to hroznější je, že není jediná kdo přežil a plno dalších lidí ztratilo ještě více známých nebo příbuzných. Doporučuji
Mám moc ráda tento typ knih. A tato byla opravdu silná a mrazivá. Já napsaná absolutně úžasně a četla se mi velmi dobře. Je opravdu neskutečne, čím vším si hlavní hrdinka Věra Sosnarová prošla. Kniha mi to sice hodně přiblížila, ale opravdu si nedokážu představit, že bych to já sama zažila. Krvavé jahody je kniha, která mě opravdu dostala a dlouho jsem ji rozdychavala. Tato kniha by měla být zařazena do povinné četby!
Čtu všemožné knihy o holocaustu a o koncentračních táborech. Málo se však mluví o gulazích, které byly úplně stejným peklem jako vyhlazovací tábory. Ke krvavým jahodám jsem se dlouho odhodlávala, protože jem toho hodně slyšela. V knize jsou pasáže, kde nemůžete zadržet pláč, nevěříte tomu, co všechno Viera Sosnárová musela zažít, co všechno viděla. Nejvíc srdcervoucí je to, když vítě, že to trvalo dlouhých devatenáct let. Knihu by měl číst každý. Naprosto každý.
Brr, bylo to velmi těžké a strhující čtení. Popravdě mi z toho bylo smutno, místy jsem bojovala s pláčem. A to jsem o tom jenom četla, a co teprve ti, kteří to museli prožít! Nicméně jsem narazila na články, které zpochybňují, že je svědectví paní Sosnarové pravé, takže nevím...Asi jí to budu spíš věřit, aby se jí náhodou nestala křivda. Rozhodně doporučuji, přinejhorším to můžete vzít jako smyšlený, ale emoční román.
Ufff.... tohle tedy není čtení pro každého. Nemohu uvěřit, jak hnusné ty gulagy a vlastně celá druhá světová válka byly. Paní Věra Sosnarová je velmi statečná, že všechno přestála a ještě se o tom nebojí mluvit. Ve čtrnácti jí odvezli narychlo s rodinou do Ruska, bez ničeho, matka se zabil, Věra přežila i deset dnů v jámě smrti, musela přežít ponižování. smrtelnou chorobu, znásilnění a mnoho jiných ohavností...a nakonec se přecejen dostala domů! Doporučuji.
Tuhle knihu mám i s věnováním přímo od autorky, kdy jsem byla na její přednášce. Je to těžko uvěřitelné, že se může něco takového stát. Tolik let po válce lidé ještě trpěli v Gulagu. Nedovedeme si ani představit tu krutost, kterou prožívali, jednak je to oblast kde jsou tak nízké teploty, které bychom nevydrželi a chování dozorkyň bylo neuvěřitelně kruté. Nejdříve jsem byla na setkání a potom až četla knihu, ale ničemu to nevadilo, protože i když jsem věděla, co paní prožila, kniha je napsána velice čtivě a já byla od začátku do konce v napětí. Knihu doporučuji 100%
Představte si, že je vám 14 let, je květen, je po válce, najednou k vám přijedou rusští agenti, seberou vás, matku a malou sestru Naďu a odvlečou vás do pracovního tábora na Sibiř a tam prožijete za strašného utrpení cca 20 let. To je příběh dosud žijící Věry Sosnarové a její sestry. Návrat do Čech pro ně nebyl jednoduchý, neměly to lehké ani v Čechách. Ale co prožily na Sibiři, cestou tam, to bylo naprosto hrůzné a zvrácené
Nehodnotím život paní Věry, vůbec ne. Ten byl příšerný, neskutečný a jen dokazuje, jak jsou lidi ve svojí podstatě odporní. Hodnotím knihu. A ta je průměrná. Nejvíce mi vadila jedna věc - pokud má jít o Věřiny vzpomínky, jak mohla vědět, o čem se bavili lidé v zavřených kancelářích? Struktura prostě měla vypadat jinak. Po odchodu z tábora mi už navíc přišlo, že kniha (a potažmo i paní Věra) ztratily dech. Škoda. Na knížku jsem se neskutečně těšil, ale nakonec nic světoborného.
28/07/2021
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Poštovné ZDARMA pro všechno zboží!
Alkohol mohou nakupovat pouze osoby starší 18 let.
Velmi autentické vyprávění, kde mi sice úplně nesedl autorů styl, ale to v tomto případě vysoce převyšuje vypovídané svědectví dvou účastnic ruských pracovních táborů. Nejvíc mě dostalo, že obě dívky ani po tom všem, co přežily, neztratily svoji víru a i díky ní se nepoddali svému osudu.
Rozhodně doporučuji, přinejhorším to můžete vzít jako smyšlený, ale emoční román.
Ve čtrnácti jí odvezli narychlo s rodinou do Ruska, bez ničeho, matka se zabil, Věra přežila i deset dnů v jámě smrti, musela přežít ponižování. smrtelnou chorobu, znásilnění a mnoho jiných ohavností...a nakonec se přecejen dostala domů! Doporučuji.