„Stálá kapka i kámen vyhloubí. Toto přísloví se stalo mým životním heslem, neboť je to nejpřiléhavější charakteristika mé práce,“ zapsala si na konci srpna roku 1962 do svého deníku Hana Kulasová, maminka šestiletého Jirky a o rok mladšího Vaška. Pokusila se tak popsat především výchovu svých...
číst celé
„Stálá kapka i kámen vyhloubí. Toto přísloví se stalo mým životním heslem, neboť je to nejpřiléhavější charakteristika mé práce,“ zapsala si na konci srpna roku 1962 do svého deníku Hana Kulasová, maminka šestiletého Jirky a o rok mladšího Vaška. Pokusila se tak popsat především výchovu svých synů. Staršímu byl diagnostikován autismus, mladší byl nadprůměrně inteligentní a pěkně neposedný. Jak se „obyčejná žena v domácnosti“ v šedesátých letech 20. století dovedla poprat s úkoly, které trápí spoustu rodičů i dnes? Hana se nezalekla žádné překážky, vymýšlela metody, jak staršího syna vzdělávat doma, neúnavně s ním obcházela lékaře a oběma svým dětem věnovala svou duši, srdce a čas. Pečlivé zápisky, které si Hana vedla od své svatby do roku 1973, tak poskytují nejen neobyčejné svědectví o životě s autismem ve 20. století, ale především z nich skládáme portrét výjimečné ženy.
schovat popis
Recenze
Kniha je vlastně deníkem, příběhem jednoho života, jedné rodiny. Jde o zpověď matky a popis toho, jak to u nich vypadalo, když se jí narodily dvě děti, z nichž jedno mělo autismus. Stalo se to však v roce 1956.
Popravdě?
Bylo mi to blízké i proto, že jsem měla všechna ta místa před očima.
Pak mě notně zaujalo, jak z nich lékaři dělali vysloveně pokusné králíky.
V dalším bodě.. rada žádná ... pouze spousta chemie .. léků, na nichž vzniká závislost a jsou považovány za drogy, doping používají se k anestézii a podobně.
Pomoc... skutečná pomoc tam nebyla... veskrze v tom nechali lidi plácat...
Děsivé bylo i to, že zde byly kontroly, kdy i když neporadili, nepomohli, tak kontrolovali jestli je to ok... a jinak strašili, že děti seberou...
Do svých experimentů zatáhli i druhé dítě... a mermomocí... myslím lékaři
To neustálé vybízení, aby se dětí vzdala, dala je do ústavu... děsivé.
V dosti směrech mi Jirka zase tak strašný nepřišel. Možná tam problémy byly, možná prolézal a potřeboval více času, ale v reálu, kdyby se narodil dnes... měl by větší šanci na lepší život. I když...záleží asi, kde by se narodil a komu.
Kniha je rozhodně zajímavá, přínosná, hodnotná a vede k zamyšlení.
Zvlášť, pokud k dané problematice máte, co říct.