Ve slepé uličce je po delší době ryzí detektivka, která se výborně čte, tedy vlastně poslouchá. Skoro si troufám říct, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem z Wallanderovské série zatím potkala. Klasické vyšetřování, skoro žádné zahraniční či vysoce politické přesahy, zločin, který je sice brutální, ale zároveň svými motivy i uvěřitelný. Navíc nebylo ani moc patrné, že kniha byla napsána před 20 lety, z některých dílů (např. Firewallu) technologická zaostalost doby oproti současnosti přímo čiší. Samozřejmě i v této knize najdeme zmínky o tom, jak moc k horšímu se mění svět, ve kterém žijeme a jak se staré dobré Švédsko ztrácí před očima, ale to už je kolorit, který k Mankellovým knihám prostě patří, atmosféra, kvůli které jsou tyto knihy tak oblíbené. Inu, devadesátá léta… Jako vždy se podstatná část příběhu odehrává v mysli hlavního hrdiny, je zajímavé sledovat jeho myšlenkové pochody, a to jak ty ohledně vyšetřování případu, tak ty kolem jeho osobního života. Otec s Alzheimerem nebo dcera, která si zkouší, co ji bude v životě bavit. Souběžně s Wallanderem mohl čtenář nahlížet i do hlavy vraha, nebylo to ani tak děsivé, jak by člověk předpokládal. Mankell se v pátém díle série držel svého fungujícího konceptu a opět mu to vyšlo.

Jak k atraktivitě knihy přispívá zvuková nahrávka? Interpretem Mankellových knih se v nakladatelství OneHotBook stal Jiří Vyorálek, kterého mám jako herce docela ráda, pár dobrých her jsem s ním v Divadle Na zábradlí už viděla, v podobě vypravěče audioknih to ale byla moje premiéra. Jeho hlas mi přijde skvělý, k Wallanderovi se mi naprosto hodil, byla to taková „klidná síla“, která dodávala nahrávce tu správnou melancholickou a občas i vyhořelou náladu. Déle jsem si zvykala na interpretovu snahu hlasově odlišit Wallanderovy kolegy a další postavy. Řada z nich vycházela hodně otráveně a podivně, nakonec se mi vzhledem k nezapamatovatelným švédským jménům stejně slili na jednu hromadu, snad s výjimkou psychologa a kolegyně Anne-Britt. Nevadilo, ale ani nenadchlo. Na další Vyorálkovy nahrávky se ale budu každopádně těšit, s jeho hlasem se mi usínalo skvěle. Co mě ještě potěšilo, to byly hudební předěly mezi jednotlivými kapitolami, které s vyzněním knihy příjemně ladily. Těch 17 hodin nakonec uteklo až moc rychle. schovat popis