Mohou vést tajemné stezky i po řece? Určitě ano, ale patrně je tam ještě nikdo nehledal. Buďme tedy prvními a vydejme se nejen po souši, ale i po řece Moravě krajem nazývaným Slovácko. Jen v tmavých konturách zahlédneme pod hladinou řeky zbytky kostela na spytihněvském hradišti, pohlceném před staletími řekou. Poblíž Jarošova nás proužek dýmu vystupující z vegetace upozorní na vesnici pravěkých lovců mamutů. Odtud poplujeme až k valům Veligradu-Starého Města, kde archeologové objevili ty nejnádhernější zlaté a stříbrné šperky.

Od vodní pevnosti (Uherské) Hradiště již další cesta k Ostrohu a k Veselí nad Moravou nebude bezpečná, neboť před oddíly divokých Bočkajovců, kuruců či osmanských Turků na rychlých koních není úniku. Osudovým se ovšem může stát i vlakové kupé, pokud v něm proti nám usedne proslulý lupič a vrah Lecián. Proto raději ve vedlejším přisedneme k vojvodovi Janu Klimešovi a Jaroslavu Haškovi, kteří odjíždějí vstříc balkánskému dobrodružství. A kdo ví, možná prožijeme i velkou lásku, snad ale šťastnější, než byla láska Mánesova modelu Verunky Čudové k hraběti z bílovického zámku, anebo „galánečky z Ježova“, do níž se zamiloval spisovatel Vojtěch Rozner. Až překonáme Moravskou Saharu, v Kyjově si připijeme pohárem vína s poštovním úředníkem Petrem Bezručem, který si poznamená do notýsku, že „vždy veselo bývalo v Kyjově, vždy veselo v Kyjově bude!“ Což ovšem platí nejen o Kyjově, ale i o celém slováckém Dolňácku.