Porozumět vlastnímu životu a najít sám sebe nemusí nutně znamenat výhru.
Představme si obraz Pietera Brueghela Straka na šibenici. Dítě na něm vidí především ptáka sedícího na podivné houpačce, dospělý však straku úplně přehlédne, neboť v centru pozornosti u něj stojí šibenice.
Hrdina románu...
číst celé
Porozumět vlastnímu životu a najít sám sebe nemusí nutně znamenat výhru.
Představme si obraz Pietera Brueghela Straka na šibenici. Dítě na něm vidí především ptáka sedícího na podivné houpačce, dospělý však straku úplně přehlédne, neboť v centru pozornosti u něj stojí šibenice.
Hrdina románu žije s otcem alkoholikem v chátrajícím domě na okraji severočeského zapadákova. Přestože se díky své inteligenci naučí číst dřív, než jeho vrstevníci poprvé vkročí do školy, zůstává v důsledku otcovy pokřivené představy o výchově v zajetí téměř středověké nevědomosti plné přízraků a démonů. Od dětství jej pak provází Brueghelův obraz, vracející se v různých situacích jako šifra, kterou je třeba vyluštit. V dospělosti opouští manželku i právě narozenou dceru a jen o vlásek unikne vězení za daňové úniky. Stejně jako jeho otec tráví celé dny opilý na gauči a jediné, co jej zajímá, je důvod, proč kdysi zmizela jeho matka. Nakonec se vrací do vesnice, v níž strávil dětství, a skrze zvláštní setkání dospěje k poznání, že nalezení sebe sama vyžaduje oběť.
schovat popis
Recenze
Jsem moc ráda, že to bylo tak čtivé. Skvěle se to četlo, nenašla jsem na čtení ani na kapitolách žádnou chybu. Taky se mi líbilo, že kniha je určená všem kategoriím, i když se děj odehrává za socialismu. Já osobně nemám co vytknout. 👍🏻
No, nemůžu říct, že bych byl nadšen. Ale zvláštním způsobem nemůžu říct, že bych nebyl nadšen. Jak se to vezme - Daniel Petr to sune kupředu dobře a to především proto, že používá takový bizarní mix sarkasmu a ironie, jako by se u jednoho stolu sešli Žváček, Hakl, přičemž nakonec přišli i Houellebecq s Toussaintem - a to v druhé polovině kdy se hlavní hrdina dostane do krize středního věku a jede bomby, vodku, colu, red bull a havanu, přesně jako to zpívá Ben Cirkusao. Z tohoto důvodu je kniha svižná, zajímavá a překvapivě i humorná. Pokud vám tedy přijdou humorné velmi netradiční komentáře velmi vážných věcí. Na druhou stranu jsem v tom bizarním příběhu nenašel nic, proč by vlastně stál za přečtení, kromě samotného faktu, že byl bizarní. Metafora se strakou je samozřejmě krásná a někomu možná otevře oči, ale já bych chtěl ještě něco víc. Třeba kdyby tam byly tanky nebo nějaký černošky.