Říši Ettys již po celé věky nelítostí kněží bohyně
Mortai, Paní nad zrozením, osudem a smrtí. Bez výčitek svědomí
vraždí, plení a znásilňují, ale také z rozmaru nadělují zdraví,
bohatství a štěstí. Nezodpovídají se nikomu, jen své Paní Mortai.
Když se chudý a nevzdělaný mladík Kayn setká s...
číst celé
Říši Ettys již po celé věky nelítostí kněží bohyně
Mortai, Paní nad zrozením, osudem a smrtí. Bez výčitek svědomí
vraždí, plení a znásilňují, ale také z rozmaru nadělují zdraví,
bohatství a štěstí. Nezodpovídají se nikomu, jen své Paní Mortai.
Když se chudý a nevzdělaný mladík Kayn setká s kněžkou Amaël, může
ji získat jen jediným způsobem – pokud se sám stane nenáviděným a
obávaným mortaiem. Rozhodne se proto vstoupit do svatyně a při
zasvěcení riskovat smrt…
Říši Ettys již po celé věky nelítostí kněží bohyně
Mortai, Paní nad zrozením, osudem a smrtí. Bez výčitek svědomí
vraždí, plení a znásilňují, ale také z rozmaru nadělují zdraví,
bohatství a štěstí. Nezodpovídají se nikomu, jen své Paní Mortai.
Když se chudý a nevzdělaný mladík Kayn setká s kněžkou Amaël, může
ji získat jen jediným způsobem – pokud se sám stane nenáviděným a
obávaným mortaiem. Rozhodne se proto vstoupit do svatyně a při
zasvěcení riskovat smrt…
Říši Ettys již po celé věky nelítostí kněží bohyně
Mortai, Paní nad zrozením, osudem a smrtí. Bez výčitek svědomí
vraždí, plení a znásilňují, ale také z rozmaru nadělují zdraví,
bohatství a štěstí. Nezodpovídají se nikomu, jen své Paní Mortai.
Když se chudý a nevzdělaný mladík Kayn setká s kněžkou Amaël, může
ji získat jen jediným způsobem – pokud se sám stane nenáviděným a
obávaným mortaiem. Rozhodne se proto vstoupit do svatyně a při
zasvěcení riskovat smrt…
Tehdy plakal a objímal bratra, teď hlasitě proklínal Tirese i
Mortai. Jednoho proto, že ho nevpustil dovnitř po dobrém, a tu
druhou, že mu nedala dost moci, aby si přístup vynutil násilím.
Jeho kletba se šířila v kruhu od místa, kde ji vyslovil, od toho
prvního buku, na nějž ji vložil, přeskakovala ze stromu na strom
jako plamen a pohlcovala pořád víc větví, listí, letokruhů. Bylo to
jako prchat na vlně. Unikali a v patách se jim hnala zkáza. Ne dým
a žár, ale déšť hnědého listí a puch hniloby. „Nechť vše, co zde od
dnešního dne vyroste, plodí jed a jedem zabíjí,“ vyřkl konec své
kletby.
Přílivová vlna před nimi udeřila v ohlušujícím řevu a bílé
tříšti stoupající k nebi jako kouř. Celý svět se zachvěl až do
základů a obzor vybuchl. Z té dálky neviděli nic jiného než mlžný
oblak zvedající se v rachotu a dunění, ale na pobřeží muselo zuřit
peklo. „Bohové,“ vydechl Dant po dlouhém šokovaném mlčení, ale to
už se voda hnala z pevniny zpět do své kolébky z lastur a
písku.
Tehdy plakal a objímal bratra, teď hlasitě proklínal Tirese i
Mortai. Jednoho proto, že ho nevpustil dovnitř po dobrém, a tu
druhou, že mu nedala dost moci, aby si přístup vynutil násilím.
Jeho kletba se šířila v kruhu od místa, kde ji vyslovil, od toho
prvního buku, na nějž ji vložil, přeskakovala ze stromu na strom
jako plamen a pohlcovala pořád víc větví, listí, letokruhů. Bylo to
jako prchat na vlně. Unikali a v patách se jim hnala zkáza. Ne dým
a žár, ale déšť hnědého listí a puch hniloby. „Nechť vše, co zde od
dnešního dne vyroste, plodí jed a jedem zabíjí,“ vyřkl konec své
kletby.
Přílivová vlna před nimi udeřila v ohlušujícím řevu a bílé
tříšti stoupající k nebi jako kouř. Celý svět se zachvěl až do
základů a obzor vybuchl. Z té dálky neviděli nic jiného než mlžný
oblak zvedající se v rachotu a dunění, ale na pobřeží muselo zuřit
peklo. „Bohové,“ vydechl Dant po dlouhém šokovaném mlčení, ale to
už se voda hnala z pevniny zpět do své kolébky z lastur a
písku.
schovat popis
Recenze