Není to tak dlouho, co jsem začal číst knížky od Českých spisovatelů, kteří se svým žánrem podobají jednomu z našich nejlepších spisovatelů sci-fi, kterým je Jiří Kulhánek. Mezi tyto určitě patří Štěpán Kopřiva nebo Miroslav Žamboch - furt nevím, který je který.
A jsem čím dál víc spokojenější.
Ale k věci, respektive ke knížce.
Ta poslední co jsem četl nese název Predátoři a napsal ji Miroslav Žamboch.
Čekal jsem akční nářez, plný krve, mimozemšťanů, kyborgů a zachraňování naší planety. Leč opak je pravdou. Tedy částečně. Akci to má, ale obsahově je to někde jinde. Tento příběh se odehrává hluboko v minulosti kdesi v druhohorách. Skupina lovců se vydává časovou smyčkou do minulosti ulovit si nějakého toho dinosaura. Sice se jim to částečně splní, ale musí odolávát podivným útokům tamní fauny. Miroslav Žamboch tu rozvíjí zajímavou teorii o chování jednoho prehistorického zvířete z velice zvláštní a pro ostatní tvory nebezpečnou zbraní.
Nebudu prozrazovat, ale mohu napsat, že příběh se pěkně čte
a rozhodně ho mohu doporučit pro milovníky dobrodružného žánru
šmrncnutého trochou sci-fi.
Tady budu citovat nejtežší odstavec knihy. Nechci vás tím nijak odrazovat, spíš naopak.
Ale upřímně, že je to zajímavá teorie:
"Dvě stě sedmnáckrát jsme museli totálně přebudovat toroidní vinutí vytvářející kolem transportovaného výseku časoprostorového kontinua extrémě silné elektromagnetické pole zahušťující plazmu na takové hodnoty, až dojde k lokálnímu zhroucení a skoku podél volného vektoru." schovat popis