„Pokud nemáte rádi umění, tak tuhle knížku vůbec nečtěte. Je totiž hodně o umění. A pokud ho máte rádi, tak už ji nečtěte vůbec. Mohli byste ho přestat chápat“. Umění je v tomto příběhu hodně (ne)specifický až morbidní. Taky aby ne, když je hlavní hrdina Jerry Gibwill majitelem galerie. Ale věřte, je to velmi zvláštní umění, které se v jeho galerii ocitá. Někdy mi z toho popisování bylo i trochu špatně. Vědět však, co mě čeká na konci knihy v Autorský poznámce, asi se i u některého umění pobliju, protože ono opravdu existuje. Některým výstavám se budu oklikou stranit.
V příběhu najdete množství úžasných dialogů a některé (asi třetina) kapitol jsou opět úsměvně vypointované. Vzhledem k tomu, že je příběh spíš vážnější než nějaký střeštěný, byl jsem za humorná ukončení některých dialogů velmi vděčný. „Ty jsi vyměnil dva černochy za jednu ženskou?“ „Tobě to nepřipadá adekvátní?“ „No, když myslíš“. Perfektní je také scéna, kdy hlavní hrdina chodí po městě s plyšovým medvědem. A ani dívčí hudební skupina Wild Cats nezůstává pozadu. Její obsazení......jo, jsou to samý ženský, ale až si přečtete jejich popis a přednosti, tak si bude muset dojít do ledničky pro panáka.**br**Od pana Heteši jsem toho už přečetl dost. Víc, než polovinu jeho knih. A vždycky mě zatím dokázal překvapit. V tomto příběhu se letmo mihne snad vše, o čem se kdy ve svých knihách zmínil. Jsou tu odkazy na démony, žlutou barvu (motýlci ne, ale například žlutí králíci), camelky, kámoše Jacka Danielse, propuštěný policajt, drogy, sex, papoušci a například i odkaz na Cybrain (quadrologie z počítačového světa). Vlastně ono New Chrome je lidský Cybrain. A nejvíc mě dostala „reklama“ na příběh Nevermore Baltimore. Nebudu říkat, abych někoho neochudil o velmi povedený vtip. To se povedlo, tleskám mistře. Plný počet žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: Tys ji šukal? Ne, já ji miloval.
PS – Co se asi stane 22. prosince 2022? schovat popis