Normálně nemám na knihy moc času a prosvištím spíš komiksy, ale byl čas dovolené. A jelikož byla zavřená knihovna, sáhl jsem konečně také po knihách ze své poličky. Bylo to dlouhé rozhodování, ale na tuto knihu jsem se třásl déle, než na jiné. Ďuro opět nezklamal. Sice si už moc nevybavuji předchozí díl, ale mám pocit, že tenhle byl lepší. Asi to není čtení pro maminky, protože ta moje mi to vrátila kdysi s tím, že další díly o tom, jak furt někdo někoho rozpárává a něco mu usekává, není čtení na klid. Je spokojena se svým Vondruškou. Nic proti němu, ale my, odkojeni temnou fantasy a navyklí na Červeňákovi popisy hrůz v Roganovi, Bivojovi, apod. My už to bereme tak nějak samozřejmě. Tím hlavním, čím u mně autor vždy boduje, jsou charaktery postav a jejich dialogy. Každý má něco do sebe. Barbarič je prostě člověk, který je asi nejblíže mně čtenáři a mám ho prostě rád. Ale víc mně zajímá Jaroš, který sotvakdy promluví. Takže jsem byl rád, že v této knize dostal víc prostoru. Co se Steina týče, to je prostě zocelený přímý válečník, od kterého vlastně dostanete, co jste čekali. Proto se vždy těším na dialogy mezi ním a Barbaričem, jelikož v té chvíli úplně netuším, jak se situace vyvine a často jde o zábavnou konverzaci. Co se příběhu týče, zde bylo plusem i to, že se trio pohybuje ve známějším prostředí, než je pro mně Bánská Šťiavnica. Jelikož jde o detektivní zápletku, nechci se přímo vyjadřovat k ději. Jen bych chtěl podotknout, že... schovat popis