Studené světlo hvězd (Pavel Fritz) - Na povídky pana Fritze jsem již narazil v jiných "epochálnich" sbírkách (čti: ve sbírkách nakladatelství Epocha), ale vnímal jsem jej tak nějak neutrálně, lehce nadprůměrně. Až ale takto pohromadě, vyniknou jeho nápady daleko jasněji, čistěji.
Sbírka nabídne 10 příběhů z hlubin vesmíru, cizích světů a setkání s eMZáky nebo umělou inteligencí. Z některých můžete cítit lehkou inspiraci jinými knihami a filmy, ale ono to vůbec nevadí. Fritz si to vždy zpracuje po svém a i když jsou v hlavní roli vždy lidé, častokrát jako nejsilnější a nejinteligentnější rasou v galaxii, dokážou toho skutečně hodně, tak nejde nikdy o klasické space opery. Naštěstí. Nečekejte totiž nikdy nic dobrého. A to i když příběh skončí na první pohled dobře, Fritz hraje na depresivní kytaru.
Abych ale vyzdvihl několik nápadů, tak opravdu originální je povídka o duchovním, který domů na Zem pomáhá duším zemřelých astronautů nebo o bestii, zavřené v labyrintu. Nadchla mne ale poslední, opravdu dlouhá povídka, která mne ze začátku velmi nudila, ale konec je luxusní, když se odkryjí všechny karty a dojdou vám všechny detaily. Nicméně, zrovna tady jsem narazil asi na nejakčnější popis válečného konfliktu. Tak strhující půlhodinu nacpanou nápady jsem nezažil už dlouho. Ani v žádném filmu. Prostě strhující! schovat popis