Karbonové město (Sanguis Carbo) - Povídková sbírka o rodném městě, představující zkušené i nové autory (-ky). Původně jsem do ní chtěl jít až po přečtení recenzí, ale nevydržel jsem to. Trošku lituju.
Za prvé, kniha má velmi nepříjemný malý formát a v kombinaci s malým fontem, se tak dost nepříjemně čte.
Pak jsou tady samotné povídky. Autoři upozorňují, že jde o jejich prvotiny (u některých) a máme shovívaví. První 4 tak působí nesourodě, jako z každé jiné sbírky povídek. Všechny ale spojuje Ostrava, zde Karbonové město. Odkazy na hospody, zaniklé místa, vtipné využití některých názvů, z knihy dělá výbornou věc pro všechny Ostraváky. Navíc se v poslední, nejkratší povídce, všechno spojí a čeká nás Le Grande Final. Jenom není až tak grande a bylo fajn vědět dopředu, že k tomu dojde. Jinak jde o utrpení.
První dvě věci mají super nápad, obě navíc dost velký rozsah, že by dokázaly stát i samostatně. Obě ale končí tak nějak bez konce. Ne že by mi nápady bez uzavřeného konce vadily, ale musí nabídnout alternativu. První končí úplně v půlce věty (což mne neskutečně naštvalo), druhá dost podobně. Obě působí nedodělaně a já měl chuť knížku vyloženě zahodit. Neumím to, tak jsem četl dal. Třetí má konečně konec, ale námět je silně ujetá verze Města v oblacích od Sněgoňové. Čtvrtá mne bavila asi nejvíc, detektiv z rodné vísky Staré Bělé, rušila totální absence souvětí a rozvitých vět. Jen holá krátká konstatování, působící za sebou až nesourodě. Od půlky příběhu už ale bylo jasné, o čem bude poslední povídka.
Problémem sbírky je to, že se k ní nemáte vůbec chuť dohrabat. Věřím, že někteří lidé ji dokonce v polovině odloží.
Nakonec jsem rád, že ji v knihovně mám. schovat popis