Košík
zboží
(prázdné)
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?
schovat popis
Recenze
Kniha je něčím jinačí, než předchozí díla autorky. Příběh se dobře četl, ale že by mě tak nadchl, jak někteří knihu opěvovali, to asi ne...
Přebal mě vážně nebaví...
Tak tohle je příběh, ve kterém se uvidí v určitých částech téměř každý z nás. Je to o životě tak, jak plyne – seznámení, svatba, děti, stereotyp. Ze začátku mě kniha neskutečně bavila, našla jsem se tam opravdu několikrát, musela jsem se usmívat, jak je to přesné. Kolem poloviny mě už kniha tolik nebavila, bylo to na mě pomalejší a dost věcí se tam opakovalo. Ani konec to už úplně nezachránil. Ale každopádně kniha nebyla špatná, celkově jsem si ji užila.
Bavilo mě střídání jednotlivých postav ve vyprávění a to i včetně dětí. Jak oni vnímají různé situace v rodině, jak je to zasáhne.
Nečekejte žádné velké akce a dramata, ale spíše poklidné vyprávění o tom, jak to chodí v životě jedné rodiny.
Alice je vášnivá kuchařka, Richard sportovec. Kája tráví dny u počítače a Lola chce psa. Na první pohled možná působí jako spokojená rodinka, ale uvnitř to skřípe. I když Petra Soukupová popisuje život obyčejné rodiny, zanechalo to ve mně mnohé. V příběhu nechyběly ani pasáže z pohledu dětí.
Život není žádná procházka růžovým sadem a Alice i Richard to moc dobře vědí. Občas to nebylo zrovna lehké čtení a krutá realita v příběhu nechyběla. Mně se ale Věci, na které nastal čas moc líbily. Bylo to čtivé, jednoduché a bavilo mě to.
Když jsem se dostala na konec, nejdřív jsem si myslela, že se stala nějaká chyba, že nemám tu e-knihu kompletní, ale ne... přesně takhle to skončilo. Jako vážně? Radši bych četla další povídky než takový závěr.
Musím říct, že tahle rodinka mi slušně lezla na nervy a pořád jsem čekala, kdy už se něco stane. Knihu jsem přečetla poměrně rychle, ale číst znovu ji nepotřebuji, protože žádný hlubší dojem ve mně nezanechala. I když jsem se v některých situacích poznávala. Řekla bych, že obal zde převyšuje obsah. Obálka je totiž opravdu hodně povedená, má poklona Martinu T.Pecinovi.