Košík
zboží
(prázdné)
Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova i nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu.
číst celé
Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova i nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu.
schovat popis
- Nakladatel: MOTTO
- Kód:
- Rok vydání: 2020
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Taschenbuch geklebt
- Počet stran: 256
- Šířka balení: 12.5 cm
- Výška balení: 25 cm
- Hloubka balení: 1.5 cm
- Váha balení: 297 g
Recenze
Zda doporučit, nebo ne...no, pokud máte autorku rádi, tak asi víte, do čeho jdete a směle do toho.
Pokud chcete tohle číst jako její první knihu...tak si vyberte rádia jinou.
Každou stránku čtu aspoň 2x, vracím se, děj na sebe vůbec nenavazuje a k tomu ty
nechutné vulgarismy.Přečetla jsem všechny knížky paní Třeštíkové, ale tato se jí
opravdu nepovedla.
Před začátkem čtení jsem si o knize nic nezjišťovala, nečetla žádné recenze, tudíž jsem de-facto nevěděla, do čeho jdu. Od knihy jsem očekávala stejnou kvalitu jako například od Bábovek. Upřímně jsem byla trochu zklamaná. Kniha nebyla rozhodně špatná, to fakt ne. Moc se mi líbila. Jen to nebyla ta kniha, od které bych se nemohla odtrhnout. Kniha měla více a méně zajímavé pasáže. Řekla bych, že tak ve stejném poměru. Do hlavní hrdinky jsem se dokázala vžít, v mnoha ohledech jsem ji chápala. Kniha měla i vtipné pasáže, u kterých jsem se musela dokonce hlasitě zasmát. Ale měla také mnoho takových filozofických až trochu depresivních částí, že mě to donutilo zamýšlet se nad mým životem. Jednoduše se mnou v některých momentech zamávala.
Knihu vám rozhodně mohu doporučit. Jen od ni nečekejte úplně letní oddechovku. Kniha je docela chaotická. Příběh je chronologický, ale také zároveň retrospektivní a někdy vám chvíli trvá, než se zorientujete.
Psychologický portrét ženy prožívající náročnou životní situaci po rozpadu dlouholetého manželství. Po této zkušenosti hlavní hrdinka usedá do auta a vyráží bez cíle napříč Evropou. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova i nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu.
Občas jsem se musela nutit knihu vůbec číst, nějak mě tento příběh nechytil a moc nebavil. Ale určitě si tato kniha najde své čtenáře, kteří budou nadšení víc než já.
Oceňuji, že je kniha na vlně road tripu, kde se objevují cizí lidé s vlastními problémy.
Fajn kniha, ale nic převratného.
Může mi prosím někdo říct, proč se právě tato kniha objevovala na všech pultech knihkupectví a notnou dobu se hřála v kategorii "Bestsellery", i když podle mě naprosto nezaslouženě?
Jistě, někoho kniha bavit může a já si sem jistá, že mnoho takových lidí existuje, ale oproti tomu je zde také skupina, která je z knihy zklamaná, přesně jako já.
Určitě, nebylo to nejhorší, ale rozhodně to nemělo na takovou slávu, jakou jsme mohli vidět ve všech reklamách apod.
Spíše ne...
Myšlenka asi mohla být povedená, jen provedení si mě natolik nezískalo.
Abych ale taky trochu pochválila, tak se mi líbil příběh Vladěny, která se vydává do neznáma. Není to moc okoukané, jen to provedení nebyl můj šálek kávy.
Dávám 3 hvězdičky z 5...
O této knize bylo za poslední měsíc a půl napsáno a řečeno už tolik, že jsem neměla vůbec chuť se do ní pouštět. Nakonec jsem před pár dny neodolala a začala číst, ovšem s rozhodnutím, že se nenechám ovlivnit žádnými názory prezentovanými na internetu. Vždycky je dobré vytvořit si vlastní pohled na věc. A až pak názory konfrontovat.
Co je jiné, není automaticky špatné
Na začátek bych ráda zmínila, že jsem od Radky Třeštíkové četla jen Bábovky, které bych hodnotila jako lepší průměr, a průměr proto, že mi přišly dost zmatečné postavy i děj, a pak knihu Veselí, kterou bych naopak hodnotila velmi nadprůměrně. Přesně takový tip knih od českých autorek mě baví. Hodně vztahů, rodinných, přátelských i partnerských, a také plno emocí. O její nové knize Foukneš do pěny jsem si před otevřením první stránky přečetla vlastně jenom to, že je úplně jiná než všechny ostatní její knihy. A já ráda zkouším nové věci.
Tak obyčejné, až jsou neobyčejné
Po dočtení jsem si samozřejmě načetla spoustu názorů a recenzí. A byla jsem dost překvapená, že ve spoustě hodnocení se objevovalo tvrzení, že kniha byla nudná a naprosto k nečtení. S tím bych si dovolila nesouhlasit. Je jen psaná jinak, dominuje vnitřní monolog žen, které si prožily a prožívají své. Ani jedna není sympatická, ba jsou všechny tři ženy až iritující, s tímto názorem recenzujících proto naopak souhlasím. Proč by ale měly být postavy v knize vždycky sympatické? Vždyť bohatě stačí, když jsou něčím výjimečné, třeba tím, že jsou tak obyčejné, jak jen mohou být. Obyčejnější než průměrně obyčejní. Občas však udělají něco, co už se obyčejnosti vymyká. A o to tady jde.
Surrealistické představy, nebo skutečnost?
Matka i dcera mají smůlu na muže a také na své děti. Muži je opustili, vlastní dítě k nim příliš lásky nechová. Tři generace žen, o kterých kniha je, dcera – matka – babička, se k sobě vzájemně chovají, jako by je někdo do příbuzenského vztahu nutil. Takových rodin ale existuje hodně, dokonce si troufnu tvrdit, že těch vřelých vztahů bude mnohem méně. Proč tedy knihu číst? Čím je tak výjimečná? Protože Radka Třeštíková umí psát. Možná se trochu podbízí aktuálním literárním trendům, ale proč ne. To jí přeci nelze vyčítat. Navíc vztahy tu byly, jsou a budou, a když mám chuť si o nich číst, ráda po takové knize sáhnu. I když je v ní na mě možná o něco více metafor, než bych si přála, a surrealistických výjevů, u kterých netuším, zda se skutečně staly, nebo jde jen o výplod autorčiny fantazie. Možná je tam i dost pasáží, ve kterých jsem se ztrácela, zdali to říká matka či dcera, a podobné problémy jsem měla s určováním časových rovin, v nichž se postavy právě nacházejí. Ale na to už jsem zvyklá z Bábovek.
Poetická Třeštíková není nic pro ty, co očekávají standard
Přes to všechno na Foukneš do pěny oceňuju především to, že se Radka pustila do něčeho, co ještě nikdy nezkoušela. Vypsala se ze své komfortní zóny trochu jiným směrem, možná až místy poetickým (rýmovaček v knize pár najdeme). Rozhodně jsem ovšem neměla problém knihu dočíst, spíš budu mít problém se k ní vrátit. Nejspíš to ani neudělám. Zato její předposlední knihu Veselí bych si klidně po letech ráda přečetla znovu. A tak i tato třetí kniha, kterou jsem od autorky četla, mě přesvědčila o tom, že si Radku musím načíst celou.