Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirováný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním...
číst celé
Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirováný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním deníkem jednoho z předních velmožů říše německé na počátku tohoto století, "jenž by se byl dozajista stal nástupcem Bismarckovým, kdyby Osud nebyl vrhl na jeho cestu mohutnou osobu Helgy-Démony".
schovat popis
Recenze
Jde to z Schopenhauera, jde to z Nietzscheho, jde to z chlastu, jde to z ničeho... Klíma bourá piedestal autora, jež mu jest (jeho slovy) u řiti, stejně jako veškerá vznešenost filosofických klasiků, namísto které žádá lopaty a rýče.
Forma "Sternenhošíčka" je v dějinách naší literatury něčím nevídaným!
Chlast, sen, Helga, padnout na zadek, hmota, vskočit do prdele.
S humorem šetří a pak vám urve bránici.
Na jednom plese uvidí bledou sedmnáctiletou dívku, se kterou si zatančí. Ačkoli je dívka velmi ošklivá (nebo právě proto), rozhodne si ji vzít za ženu (jeho přítel ho potom přirovnává ke Stavroginovi), a proto se dostaví k jejímu otci. Otec sám je velmi zvláštní figurka, svoji dceru označuje nevybranými slovy a knížeti též nadává. Když chce Sternenhoch odejít, hrabě najednou změní tvář a je k němu velmi milý.