Recenze Babička

Knížka o stárnutí, mládnutí a sexu. Nová Irenina kniha je jejím návratem k „původní Obermannové, “autorce bestseleru Deník šílené manželky, který byl také zfilmován. Ve svém novém románu se tak navrací k tomu, v čem je nejsilnější - ke sdílení silných ženských emocí, tabuizované pocity nevyjímaje a hlásí se i k odkazu Boženy Němcové, jak dává tušit už sám název. Xénie se stala babičkou. S tímto novým stavem se vypořádává po svém. Podobně jako se vztahem ke své vitální matce, aniž by si uvědomovala, že i energická maminka jednou umře. Stane se a Xénie má hluboký žal. Jako by toho nebylo málo, kdosi jí ukradne urnu s matčiným popelem. Při svém pátrání po urně se Xénie postupně dozvídá o své matce stále překvapivější věci. A také o sobě. Narazí na rodinné tajemství, o kterém neměla ani ponětí a když se má rozjet do světa, aby našla své předky, vypukne celosvětová pandemie. Xénie se místo do ciziny přesune na venkov do polorozbořeného domu, pěstuje byliny, zpívá a navzdory karanténě poznává muže, který jí je tak blízký, že nedodržují dvoumetrové rozestupy. A Xénie zhulena diviznou se nepřestává divit, když probudí své skutečné já. Nakonec i tu urnu najde, i když úplně jinde, než by ji kdy napadlo. schovat popis