Nejlepší knížka od Mornštajnové. Knížku jsem přečetla velmi brzy, člověk si musí udělat malou přestávku, aby děj "pobral". Skvěle napsané. Tuto knížku budu mít hodně dlouho v hlavě. Paní...
číst celé
Nejlepší knížka od Mornštajnové. Knížku jsem přečetla velmi brzy, člověk si musí udělat malou přestávku, aby děj "pobral". Skvěle napsané. Tuto knížku budu mít hodně dlouho v hlavě. Paní Mornštajnové patří velký dík, že tuto knihu napsala - prosím, nenechte se odradit kritikou, která se na Vaši hlavu neprávem snesla. Velmi doporučuji k přečtení - 100%.
schovat popis
Les v domě od Aleny Mornštajnové je mrazivý román, který vás vtáhne do světa plného tajemství a emocí. Pokud hledáte knihu, která kombinuje silný příběh se spoustou dramatických zvratů, tato kniha je přesně pro vás.
Hlavní hrdinka, mladá dívka zvaná cácora, se ocitá v náročné životní situaci. Její otec záhadně zmizel při povodních, matka se vzdává odpovědnosti a utíká k milencům a alkoholu. Zůstala tak na krku přísné nevraživé babičce, která se se vší svou tvrdostí stará o zahradnictví a věří, že veškeré zlo lze z každodenního života „vygumovat“ nebo alespoň mlčet o tom, co bolí. Okolo se však rozprostírá tajemný les, ve kterém se skrývá něco znepokojivého. A právě cácora jednoho dne najde odvahu začít mluvit a odhalovat skrytá tajemství rodiny.
Alena Mornštajnová dokazuje, že i zdánlivě obyčejný příběh může být hluboce silný a emotivní. Les v domě je kniha o tajemstvích, bolesti, ale i odvaze a síle překonat těžkosti. Nechte se vtáhnout do příběhu, který vás nejen zaujme, ale i dlouho nepustí z mysli.
Proč si ji přečíst:
Napínavý a originální příběh plný napětí a skrytých tajemství.
Silné emotivní téma rodinných vztahů a osobních výzev.
Dílo uznávané autorky Aleny Mornštajnové, která má zkušenosti s tvorbou bestsellerů.
Čtivý, ale hluboký styl, který osloví široké spektrum čtenářů.
Inspirující podpora odvahy a otevřenosti v náročných situacích života.
Hlavní vlastnosti produktu:
Název: Les v domě
Autor: Alena Mornštajnová
Žánr: psychologický román, drama
Atmosféra: mrazivá, napínavá, emotivní
Vazba, počet stran a další technické údaje nejsou k dispozici
Nejlepší knížka od Mornštajnové. Knížku jsem přečetla velmi brzy, člověk si musí udělat malou přestávku, aby děj "pobral". Skvěle napsané. Tuto knížku budu mít hodně dlouho v hlavě. Paní Mornštajnové patří velký dík, že tuto knihu napsala - prosím, nenechte se odradit kritikou, která se na Vaši hlavu neprávem snesla. Velmi doporučuji k přečtení - 100%.
To byla opět jízda. Tíživá atmosféra, lži, bolest, smutek, nepochopení. Neuvěřitelně napsaný příběh. Její knihy se nečtou. Její knihy se prožívají. Hltají. Všechny věci jdou stranou, dokud se nedostanete na konec knihy.
Nejhorší na tom je, že je takových rodin víc. Teď nemyslím jenom zneužívání. Ale jinak týrané členy rodiny, ať už fyzicky nebo psychicky. A vymanit se z toho nebo o tom s někým mluvit je asi to nejtěžší a světě. A možná to v sobě někdo uzamkne navždy. I když jsou chvíle, kdy pravda zas a znovu vyplouvá na povrch.
Cácory příběh mě strašně moc dojal. Malá holka, která se neuměla bránit. Byla tím jiná a neměla ani kamarádky. Nejlepší je nikde nevyčnívat. Dokázala jsem pochopit i chování matky, ale jen z části. Asi bych se snažila z jejich vlivu a domu vymanit. Ale dcerku bych se snažila chránit. Možná už jí jen nezbyla žádná síla. Koho jsem nechápala, byla babička. Snažila jsem se, ale nešlo mi to.
Chování lidí bylo velmi dobře vystižené. Školní psycholožka, policie, sociální pracovnice…chtějí dítěti pomoci, ale ne vždy se to daří. Popisování dědy a lesa bylo dokonalé, nejdřív člověk nerozumí, aby se to na konci knihy nádherně spojilo.
Ale jinak teda masakr. Listopad mě maličko zklamal, ale tady jsem zase četla s otevřenou pusou. Dokonale napsaný, nic lichého, přesně vše zapadalo na své místo. Ale obsah opravdu tíživý, mrazivý, smutný. Knihu musí člověk vydýchat, ale je to neskutečně čtivý. Kláním se.
Mnoho toho bylo napsáno o této knize. Nebudu se vůbec zaobírat kauzou, která se rozvířila. Je mi to jedno. Velice čtivá kniha. Chcete číst dál a dál, i když tušíte, že to nebude hezké čtení. Rozhodně ji přečtete za pár dnů. Jenže to je právě ono. Na konci jsem se sama sebe ptala proč měla A. M. potřebu takový příběh napsat. Proto, že věděla, že se bude dobře prodávat?
V knize totiž není nic pozitivního. Nikoho si neoblíbíte, protože to nejde. Všechno je šedé a smutné. Celý příběh je strašlivě smutný. Není v něm žádná naděje.
Co napsat. Kniha je přečtená hned, protože prostě musíte číst dál, než se pročtete až nakonec, ale v hlavě Vám přitom bouří hromada emocí a smutku. Ovšem tentokrát mě ještě více děsí, čí příběh nám autorka vlastně vypráví. Kdo musel tyto hrůzy prožít a kolik dalších dětí musí podobný příběh žít. Kolik jich to nikdy nikomu nepřizná.
Na každou knihu A.M. jsem se moc těšila a žádná mě nezklamala. Možná trochu Listopad, to byl tak trochu chaos... Ovšem Lesem jsem si svépomocí zkazila několik dní. Nikdy více.
Třetí kniha, kterou jsem od autorky četla a opět dokonalé. Mám ráda knihy, od kterých se nemůžu odtrhnout, přemýšlím o nich a v hlavě mi běží, jako film. Takže paní Mornštajnová se stala mou oblíbenou spisovatelkou.
Jak už tady zaznělo, tuto knížku neodložíte, dokud ji nedočtete. Velmi smutný příběh, který vás vtáhne. Je to příjemná změna od autorky románu a už teď se těším, čím nás překvapí příště.
3,5* Zážitek s četby mi bohužel pokazila probíhající kauzu, protože všude vyskakovaly spoilery a já tak nedobrovolně věděla, co se v knize dozvím :-( Každopádně i tak na mě kniha od začátku působila velmi odpudivě a pesimisticky (= vyvolávala ten pocit), což mě na druhou stranu fascinovalo, protože i když jsem s četbou teprve začínala, už mi žádná postava v knize nebyla sympatická :-) Hlavní postava a vypravěčka je cácora, jen a prostě cácora, zcela chápu proč ji autorka nedala konkrétní jméno, ale zároveň mi to nedovolovalo si k ní vypěstoval rádoby vztah. A k žádné další postavě také ne, protože všechny jsou položeny do negativna a celou dobu mi bylo vlastně nepříjemné knížku číst, což je na jednu stranu dechberoucí, co paní autorka dokáže vytvořit pomocí slov, na ten pocit z knihy určitě nezapomenu při vyslovení jména knihy, ale zároveň to pro mě bylo až tak „nepříjemné“, že se mi knížka nečetla dobře, byla opravdu velmi depresivní a musím konstatovat, že mě neoslovila toliko jako předchozí autorčiny knihy, ba naopak, bohužel. Nemůžu tady na závěr tedy ani doporučit, ani nedoporučit, prostě nevím…
Zatím jsem přečetla nebo spíš jedním dechem zhltla Hanu, Tiché roky a Les v domě. Co kniha - to perla! Alena Mornštajnová mně doslova učarovala, z její tvorby jsem neskutečně nadšená. Příběhy jsou vykreslené do posledního detailu a tolik skutečné. Za mě krása a palec nahoru.
Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne, je velmi čtivá, určitě doporučuju přečíst. Je sice celá smutná a negativistická, není v ní žádná veselá postava ani zážitek kteréhokoliv ze členů rodiny ale i takové příběhy asi některé rodiny žijí...je to velmi čtivé a vtáhne Vás to do děje. Mrzí mě, že nikde není žádný náznak naděje, ani na konci. Při četbě autorčiny jiné knihy Hana je tam taky tragický osud, ale celkově jinak...jsou tam i hezké věci.
Snad jediné pozitivum, že zachránila "Cácora" svou malou sestru od zneužívání. A i když ji všichni oslovali "Cácora", mohlo se tam aspoň třeba na začátku nebo na konci knihy zmínit jak se skutečně jmenovala. Její matka jméno měla, tak by si ho zasloužila i ona. Babku jsem absolutně nechápala jak to mohla všechno trpět...A čekala jsem spíš podle náznaků, že děda zabil a zakopal někde toho nevlastního otce, vytratil se z knihy jen tak, chybělo mi tam kam se poděl.. A taky jsem myslela že z toho vyplyne že "Cácora" byla nakonec nějaká schizofrenička když tam byly ty popisy lesa, nebo taky dědova dcera když dělal co dělal, ale to už by byla fakt síla.
Vůbec nevím co k té knize napsat, vše se určitě děje, vše je neuvěřitelné, nevím jestli budu číst víckrát. Fakt nevím... Taková Slepá mapa, Tichá místa nebo Hana mi přijde úplně jiný level.
Na knihu jsem byla vzhledem k její propagaci dost zvědavá. Je to smutný příběh, těžko se dá uvěřit tomu, že něco takového se opravdu stalo. Nicméně z románů od paní Mornštajnové mám nejraději Hanu.
Nikdy víc. Kniha je čtivá, ale přehnaně negativistická. Není zde jediný impuls čehokoliv dobrého. Po přečtení nezůstane žádný dobrý pocit ani silné pohnutí. Spíš jsem si říkala, co to mělo znamenat - a proč měla autorka potřebu něco takového napsat. I realita je někdy děsivá, ale tohle bylo prostě přehnané - a nezachrání to ani styl psaní. Škoda.
12/06/2024
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Poštovné ZDARMA pro všechno zboží!
Alkohol mohou nakupovat pouze osoby starší 18 let.
Nejhorší na tom je, že je takových rodin víc. Teď nemyslím jenom zneužívání. Ale jinak týrané členy rodiny, ať už fyzicky nebo psychicky. A vymanit se z toho nebo o tom s někým mluvit je asi to nejtěžší a světě. A možná to v sobě někdo uzamkne navždy. I když jsou chvíle, kdy pravda zas a znovu vyplouvá na povrch.
Cácory příběh mě strašně moc dojal. Malá holka, která se neuměla bránit. Byla tím jiná a neměla ani kamarádky. Nejlepší je nikde nevyčnívat. Dokázala jsem pochopit i chování matky, ale jen z části. Asi bych se snažila z jejich vlivu a domu vymanit. Ale dcerku bych se snažila chránit. Možná už jí jen nezbyla žádná síla. Koho jsem nechápala, byla babička. Snažila jsem se, ale nešlo mi to.
Chování lidí bylo velmi dobře vystižené. Školní psycholožka, policie, sociální pracovnice…chtějí dítěti pomoci, ale ne vždy se to daří. Popisování dědy a lesa bylo dokonalé, nejdřív člověk nerozumí, aby se to na konci knihy nádherně spojilo.
Ale jinak teda masakr. Listopad mě maličko zklamal, ale tady jsem zase četla s otevřenou pusou. Dokonale napsaný, nic lichého, přesně vše zapadalo na své místo. Ale obsah opravdu tíživý, mrazivý, smutný. Knihu musí člověk vydýchat, ale je to neskutečně čtivý. Kláním se.
Velice čtivá kniha. Chcete číst dál a dál, i když tušíte, že to nebude hezké čtení. Rozhodně ji přečtete za pár dnů. Jenže to je právě ono. Na konci jsem se sama sebe ptala proč měla A. M. potřebu takový příběh napsat. Proto, že věděla, že se bude dobře prodávat?
V knize totiž není nic pozitivního. Nikoho si neoblíbíte, protože to nejde. Všechno je šedé a smutné. Celý příběh je strašlivě smutný. Není v něm žádná naděje.
Ovšem tentokrát mě ještě více děsí, čí příběh nám autorka vlastně vypráví. Kdo musel tyto hrůzy prožít a kolik dalších dětí musí podobný příběh žít. Kolik jich to nikdy nikomu nepřizná.
Je sice celá smutná a negativistická, není v ní žádná veselá postava ani zážitek kteréhokoliv ze členů rodiny ale i takové příběhy asi některé rodiny žijí...je to velmi čtivé a vtáhne Vás to do děje.
Mrzí mě, že nikde není žádný náznak naděje, ani na konci.
Při četbě autorčiny jiné knihy Hana je tam taky tragický osud, ale celkově jinak...jsou tam i hezké věci.
Snad jediné pozitivum, že zachránila "Cácora" svou malou sestru od zneužívání. A i když ji všichni oslovali "Cácora", mohlo se tam aspoň třeba na začátku nebo na konci knihy zmínit jak se skutečně jmenovala. Její matka jméno měla, tak by si ho zasloužila i ona. Babku jsem absolutně nechápala jak to mohla všechno trpět...A čekala jsem spíš podle náznaků, že děda zabil a zakopal někde toho nevlastního otce, vytratil se z knihy jen tak, chybělo mi tam kam se poděl.. A taky jsem myslela že z toho vyplyne že "Cácora" byla nakonec nějaká schizofrenička když tam byly ty popisy lesa, nebo taky dědova dcera když dělal co dělal, ale to už by byla fakt síla.
Taková Slepá mapa, Tichá místa nebo Hana mi přijde úplně jiný level.