Recenze Bonboniéra

Život se skutečně, jak pravil klasik ve světlém obleku na lavičce, dá přirovnat k bonboniéře. Nikdy nevíte, jakou náplň bude mít bonbon, který si zrovna vyberete. Novoborský publicista Jan Tichý si v Bonboniéře, své třetí knize, dělá inventuru ve vlastní minulosti, v pomyslné krabici od bonboniéry, ze které se na něj vysypaly fotografie a dokumenty za osm dekád jeho života. Výsledkem je velmi volná autobiografie zobrazující momenty růstu a poznávání, ale také zrání tváří v tvář historickým událostem a fenoménům. Bonboniéra není klasickou autobiografií. Obrazy z vlastního života jsou zde nosnou linkou, zároveň kniha přináší niterné reflexe, úvahy prošpikované životní filozofií, útržky korespondence a autorovy literární a poetické texty. Těžké pasáže vyvažují vzpomínky na dětství či chvíle rodinného odpočinku. Mistrně se na sebe kupí banální a zásadní, stejně jako je tomu v životě. Ten nepřináší pouze osudové zlomy, obsahuje také vteřiny radosti, bezstarostnosti a meditace. Už proto, aby člověk nabral sílu k identifikování absurdního a někdy komického zla, které nikdy nespí. Zla obecného, které mu bránilo v jeho profesním a literárním růstu před padesáti lety, a zla obecního, kdy byl autor novely Třicet dva hodin mezi psem a vlkem konfrontován s lokální nenávistí. Jan Tichý si ani dnes nepovoluje luxus rezignace nebo vyhoření, nepřestává se občansky angažovat. Věří v obyčejnou lidskost, snaží se demaskovat každou malost, omezenost a podrazáctví ve společnosti. Není-li člověk nihilistou, musí usilovat svými prostředky o lepší svět. Boj nekončí. schovat popis