Staré pověsti české Aloise Jiráska popisují události z české historie založené na lidové slovesnosti a historických faktech.
Kniha vyšla poprvé již v roce 1894 a s výjimkou období protektorátu vychází opakovaně dodnes. V našem
vydání s ilustracemi Věnceslava Černého.
číst celé
Staré pověsti české Aloise Jiráska popisují události z české historie založené na lidové slovesnosti a historických faktech.
Kniha vyšla poprvé již v roce 1894 a s výjimkou období protektorátu vychází opakovaně dodnes. V našem
vydání s ilustracemi Věnceslava Černého.
schovat popis
Staré pověsti české snad ani není třeba představovat.Je to jedno z nejklasičtějších děl české literatury,které právem patří také mezi ty nejoblíbenější a stále vyhledávané,i po těch spousta letech.Naprosto mě to nadchlo,bylo to čtivé,je až s podivem jak moc,protože jsem čekala že to bude pěkná nuda.Nejvíc mě bavil Faustův dům,ten byl skoro něco mezi pověstí a hororem a horory já ráda.Veliká spokojenost,doporučuji!
Úžasná kniha, ani ne svým obsahem, ten je tzv. profláklý, ale na tomto vydání se mi líbí jeho nádherné ilustrace. Věnceslava Metelku si pamatuji z dávného čtení povinné školní četby, jeho obrázky doprovázely děj třeba u K.V.Raise Zapadlí vlastenci. Velmi ráda jsem se vrátila ke starým pověstem, je to prostě klasika. Některé pověsti jsou napsány až strašidelně, ale mají své nadčasové kouzlo. Jednoznačně doporučuji.
Staré pověsti české je úžasná kniha Aloise Jiráska, která se jen tak neomrzí. Myslím si, že tuto knihu by měl přečíst každý Čech, aby se dozvěděl o historii své domoviny. Je to průřez historií našeho národa. Samozřejmě nechybí příchod praotce Čecha, Jan Žižka, Golem ani slovenský Jánošík. Pověsti jsou moc hezky a čtivě sepsané, a zaujmou i v dnešní době každého, kdo se chce dozvědět více o své kultuře.
Dlem mého názoru ''Staré pověsti české'' od Aloise Jiráska není úplně kniha, kterou bych si otevřela z dlouhé chvíle. Je to kniha, kterou si přečtu jednou za život a bohatě mi to stačí. Bezpochyby je to dílo, které zná každý z nás, každý zná nějakou pověst, či dokonce nějakou četl. Jak už jsem zmiňovala, není to úplně můj styl literatury, ale má bezpochyby svojí uměleckou hodnotu a každý by ji měl znát.
Mám ráda historii a vždy jsem si tyto knížky moc ráda četla. Všechno, kromě této knížky. Od Jiráska jsem přečetla Psohlavce a Filozofskou historii, ale Jeho Pověsti jsem opravdu nezvládla, i když jsem se snažila. Přišly mi zdlouhavé, nedokázala jsem se zžít s tím, jakým jazykem jsou psány. Četla jsem jen proto, že jsem musela. S pověstmi jsem se seznámila až v jiných, převyprávěných knih. Za sebe říkám, že k této knize jsem už nikdy nevrátila .
Recenze