Recenze Možná, že odcházíme

Možná, že odcházíme

Možná, že odcházíme

159 Kč
Zobrazit knihu
Krátké prózy Jana Balabána se odehrávají v současnosti, ale nestrádají publicisticky sezónní aktuálností; lokalizovány jsou více či méně čitelně do moravsko-slezských končin, nesvazují je však regionalistická připoutání. Po přečtení povídek Uršula, Kolotoč, U komunistů, Kluk nebo Hořící dítě... číst celé 

Recenze

5
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Jan Balabán má specifický způsob vyprávění příběhů. Jde o jednotlivé krátké povídky, které by se snad na první pohled mohly zdát zcela odlišné a samostatné, ve skutečnosti jsou vzájemně propojeny. Jd eo velmi krátičké povídky, které tak trochu odrážejí dnešní společnost, hledání něčeho, co by dávalo smysl, protože v životě tak nějak něco chybí. Příběhy jsou milé, s nádechem psychologie a možná lehké prázdnoty.
23/10/2021
Avatar uživatele
Podzimní naladění. Na Balabána jsem se chystala dlouho a jsem ráda, že jsem nakonec neskočil po jeho sebraných spisech, abych se tím neprokousávala měsíce. Několik povídek mělo něco do sebe ('U komunistů' zaujala asi nejvíc), lyrické v momentech, ale většinu času jsem se přistihla u toho, že mi Balabánův styl prosvištěl hlavou, jako sterilní, jedním uchem tam, druhým ven, aniž bych se dokázala nějak se zaujetím ponořit do jeho příběhů.
28/11/2021
Avatar uživatele
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Do poslední stránky jsem vlastně nedokázala říct, jak se mi kniha líbí. Přišlo mi to vlastně docela protivně přesymbolizované, což mimochodem obálka knihy slibuje, že to právě takové vůbec nebude. Možná, že bych více ocenila, kdyby byla kniha jako román, mohla bych se více ponořit do příběhu a hlavně psychologií postav. Takhle to vlastně byly takové "štěky" s nějakým rádobyfilozoficko-psychologickým vyzněním. A někdy jsem to vyznění asi ani moc nepostřehla. Což ale neznamená, že je chyba u zdroje, ale klidně spíše na přijímači:)))
30/04/2018
Avatar uživatele
Velmi otravně napsané povídky, které povětšinou vypadaly asi takto:

Petr X šel na zahradu a viděl strom. Strom jej donutil vzpomínat. Najednou si Lenka Y uvědomila, že píchla kolo u auta. Naštěstí si ale udělala špagety.

Nemůžu říct, že bych z toho byl teda nějak moudrej, i když tento způsob uvažování mi není vůbec cizí - matně mi to připomínalo moje rána v koupelně, kdy se mi z mozku postupně odpařuje Becherovka. Jenže v knížce to už tak moc nefunguje a celej ten symbolismus a vyšší přesah, kterej se snaží Balabán navodit skrz popisy stromů a myšlenek, tomu zasazuje smrtelnou ránu.
19/05/2022
Avatar uživatele
Po téhle knížce jsem sáhla právě díky ceně Magnesia Litera za knihu desetiletí. Chtěla jsem vědět, co je na tom tak přelomového a geniálního. Zjistila jsem, že nic. Jsou to obyčejné příběhy z každodenního života, docela depresivní, ale tak nějak prvoplánově, jde z toho cítit, že autor moc tlačil na pilu. K žádném zamyšlení se nad sebou samou či nad svým životem nedošlo, kniha mě k tomu vůbec nedonutila. Balabánův sloh také není ničím výjimečný.
2/07/2019