Recenze Perlorodky

Napínavý román o malém Ivanovi, který uteče z dětského domova a šťastným řízením osudu se dostane mezi skauty, kteří ho záhy naučí to, co mnozí nepochopí celý život - že to nejlepší, co nás na světě může potkat, jsou dobré vztahy s lidmi, na které se můžeme spolehnout a kteří se mohou spolehnout na nás, i kdyby hromy bily a blesky lítaly.
Vyprávění o vodních skautech (v 70. letech samozřejmě zakázaných), o bratrství a pevném přátelství, které nedokáže zničit ani nepřízeň osudu psal Jiří Stránský v dopisech z vězení na pokračování svému dvanáctiletému synovi Martinovi, aby se mu nestýskalo a aby věděl, že když člověk opravdu hodně chce, dokáže změnit skoro všechno na světě.
Jiří Stránský je dodnes skautem tělem i duší – sám přiznává, že všechny jeho kriminály by pro něho byly mnohem těžší nebýt skautské výchovy. Že právě jako skaut se naučil něco vydržet, nestěžovat si a hlavně dodržovat zásady kamarádství a cti. Jestli tohle jeho čtenářům dojde – jistě že ano! – tak jen proto je dobře, že je tahle knížka na světě. schovat popis