Recenze Tichošlap

Knihy Sylvy Lauerové mají mnoho nadšených příznivců. Je o nich totiž známo, že čtenáře přímo zavalí energií ukrytou v příběhu. Ať se jim to líbí, nebo ne. Snad proto je na místě upozornění, že tento román vás opět nebude šetřit. Je ponurý, tajemný a plný tichých paradoxů našeho života. Šest dní, paralelní svět podzemí pražského metra, pět životních příběhů, které spojuje jen jedno – tiché kolíbavé kroky muže bez minulosti. Tři osudová setkání, lehce přehlédnutelná ve spěchu každodenního života. Pokud by v české literatuře existoval žánr komorního thrilleru, pak by se Tichošlap mohl stát čestným zástupcem této literární kategorie. Sylva Lauerová nabízí svým čtenářům opět něco zcela nového. Delikátní, mrazivý i lidský román. Hlavní linie příběhu je pečlivě uschována za každodenními obrazy obyčejných lidských životů – nezralé, nešťastné a samu sebe hledající Anety, zamilovaného a ambiciózního podnikatele Pavla, dominantní, úspěšné a citově okoralé galeristky Sonji a dvou starých žen. Životů, které spojuje jen jedno – přítomnost tichých kolíbavých kroků muže bez minulosti. Muže, který nemluví. Muže, který se ke spánku ukládá v temné místnosti starého činžovního domu a nekonečné hodiny tráví v prostorách pražského metra. Co v něm hledá? Co jej nutí žít v paralelním světě mnoho desítek metrů pod zemí? Lauerová si ponechává svůj sugestivní a autentický literární styl, tentokrát jej však obohacuje o nový, pozvolný a temný poetizující odstín, který dává románu Tichošlap zcela osobitý ráz. schovat popis