Mapa Anny je nový povídkový soubor Marka Šindelky, nositele Magnesie Litery za prózu z roku 2012. Objektem autorova pozorování jsou opět vztahy: nebezpečné, zničené, vyhořelé, vyčpělé. Povídky jsou zároveň intimnější a přímočařejší, jsou smyslné i smyslové. V silných textech nahlížíme do vztahů,...
číst celé
Mapa Anny je nový povídkový soubor Marka Šindelky, nositele Magnesie Litery za prózu z roku 2012. Objektem autorova pozorování jsou opět vztahy: nebezpečné, zničené, vyhořelé, vyčpělé. Povídky jsou zároveň intimnější a přímočařejší, jsou smyslné i smyslové. V silných textech nahlížíme do vztahů, které byly kdysi krásné, ale už nejsou, anebo se nedařily od počátku, ale aktéři o tom neměli ani tušení.
schovat popis
Recenze
Povídková kniha Mapa Anny od Marka Šindelky je mojí nejoblíbenější povídkovou knihou. Je to moje nejoblíbenější kniha od tohoto autora, ke které se budu vždycky moc ráda vracet. Povídky jsou o současném životě a světě, trochu obyčejné, kterým chybí nějaký smysl. Příběhy jsou plné obyčejného člověka, zmaru a vyvolávají tyto pocity i ve čtenáři. Knihu rozhodně doporučuji, na 100%,jedna z nejkrásnějších povídkových knih.
Nejlepší povídky: Ulita, Štafeta, Mapa Anny
První text nazvaný "Představení začíná" ve mně probudil menší rozpaky. Stylistická zručnost se popřít nedala, ale jinak jsem moc nevěděl, co mám od těchto povídek čekat. Popis nitra individuí na dně? Nebyl jsem si jistý, jestli to dám. jestli chci číst deset povídek o zoufalství. Pak ale přišla třetí povídka, Reality, a já si uvědomil, jak moc jsem knize propadl. Šindelka má totiž (ale to jsem věděl už z dřívějších děl) mimořádnou schopnost vyprávět silná témata na malém prostoru. Je úsporný, ale přesto poetický. Skvěle se mu daří vykreslit osobnosti postav a postupně je rozvíjet v dalších povídkách. Protože těch deset povídek tvoří mozaiku, která dává smysl až po dočtení posledního dílku.
Nejsilnější texty jsou pro mě Reality, Kopie, Mapa Anny, Architekt a finální Růst krystalu. Z těchto textů jsem si nejčastěji podtrhával (resp. zvýrazňoval, četl jsem elektronickou knihu) a často na ně myslím.
Marek Šindelka potvrdil svou pozici v české literatuře a doufám, že nebudeme dlouho čekat na jeho další text. Jednu hvězdu ubírám (ale tak už to u povídkových sbírek bývá) za dva texty, které mě moc číst nebavily. Zbytek ale patří k tomu nejlepšímu, co jsem v české povídkové beletrii za poslední roky viděl.