Kniha Běsa je volným pokračováním knihy Malinka, kterou jsem nečetl, nicméně Běsu lze číst i bez přečtení Malinky. Malinku si časem také přečtu. Knihu bych hodnotil na 90 %.
Román je mnohovrstevnatý. Hlavními postavami jsou Běla a Sabina, jednovaječná dvojčata, která mají rozdílné povahové vlastnosti. Vychovává je mamka Majka, která je samoživitelka. Běla a Sabina jsou na sobě závislé, časem se však stane jedna událost, která způsobí, že se sestry odcizí.. Líbilo se mi, že když navštěvovali školu, tak se někdy zaměňovaly (Běla za Sabinu aby místo ní hrála na klavír a Sabina za Bělu při matematice). Být dvojčaty přináší někdy výhody. Také tajně kouřily cigarety. Do děje vstupují další postavy, které se postupně propojují.
V knize nalezneme také hovorový jazyk. Líbilo se mi, že autorka ponechala některé pasáže textu ve slovenštině, v knize nalezneme moravský dialekt, a také vulgarismy. Píše velmi otevřeně, scény, které popisuje v knize působí většinou realisticky, mnohdy syrově popsané bez příkras. Některé popisy událostí mne nebavily, ale těch bylo minimum.
V knize nalezneme také témata drog, politiky, otroctví, jak se žije na Ukrajině a v ČR. Je popsáno, jakým procesem procházejí děti při adopci a jak to na ně celkově působí. Tato pasáž byla velmi krásně a citlivě popsána a ztotožňuji se s tím. Rovněž je v knize zamyšlení nad vírou.
Námět knihy mne oslovil. Někdy jsem byl smutný z vývoje událostí a přemýšlel jsem, jestli hlavní postavy provedly správná rozhodnutí. Určitě je to kniha, nad kterou je třeba více přemýšlet. Mrzelo mne třeba, když proběhla rodinná hádka mezi matkou Majkou a jednou z jejích dcer, kdy padla ostrá slova a mnoho věcí si vyčetly. To mě hodně zasáhlo. Závěr knihy byl hodně emotivní.
Oceňuji EPILOG, ve kterém je zachycen DENÍK, který si psala Běla. Je napsán psacím písmem, takže knize to určitě přidalo na autentičnosti. Když jsem tento Deník pročítal, ještě více jsem se sblížil s Bělou a tak jsem mohl nahlédnou do jejího nitra, do jejich nejvnitřnějších pocitů a myšlenek. Deník je psán černým a zeleným písmem. Je pravda, že u některých slov jsem musel luštit jejich význam. :)
Recenze
Běla a Sabina jsou jednovaječná dvojčata. S dospíváním sledujeme i jejich první opití, sexualitu, ale i tředa drogy. Pak se dozvídáme taky to, že jedna ze sester s tím nemůže přestat a druhá sestra tak zůstane sama...
U této knihy je těké začlenit někoho do děje, protože začátek byl pro mě trochu moc zdlouhavý. Ale jinak... neptřwba slov. Komu se líbila malina, směle do téhle pecky.
Román je mnohovrstevnatý. Hlavními postavami jsou Běla a Sabina, jednovaječná dvojčata, která mají rozdílné povahové vlastnosti. Vychovává je mamka Majka, která je samoživitelka. Běla a Sabina jsou na sobě závislé, časem se však stane jedna událost, která způsobí, že se sestry odcizí.. Líbilo se mi, že když navštěvovali školu, tak se někdy zaměňovaly (Běla za Sabinu aby místo ní hrála na klavír a Sabina za Bělu při matematice). Být dvojčaty přináší někdy výhody. Také tajně kouřily cigarety. Do děje vstupují další postavy, které se postupně propojují.
V knize nalezneme také hovorový jazyk. Líbilo se mi, že autorka ponechala některé pasáže textu ve slovenštině, v knize nalezneme moravský dialekt, a také vulgarismy. Píše velmi otevřeně, scény, které popisuje v knize působí většinou realisticky, mnohdy syrově popsané bez příkras. Některé popisy událostí mne nebavily, ale těch bylo minimum.
V knize nalezneme také témata drog, politiky, otroctví, jak se žije na Ukrajině a v ČR. Je popsáno, jakým procesem procházejí děti při adopci a jak to na ně celkově působí. Tato pasáž byla velmi krásně a citlivě popsána a ztotožňuji se s tím. Rovněž je v knize zamyšlení nad vírou.
Námět knihy mne oslovil. Někdy jsem byl smutný z vývoje událostí a přemýšlel jsem, jestli hlavní postavy provedly správná rozhodnutí. Určitě je to kniha, nad kterou je třeba více přemýšlet. Mrzelo mne třeba, když proběhla rodinná hádka mezi matkou Majkou a jednou z jejích dcer, kdy padla ostrá slova a mnoho věcí si vyčetly. To mě hodně zasáhlo. Závěr knihy byl hodně emotivní.
Oceňuji EPILOG, ve kterém je zachycen DENÍK, který si psala Běla. Je napsán psacím písmem, takže knize to určitě přidalo na autentičnosti. Když jsem tento Deník pročítal, ještě více jsem se sblížil s Bělou a tak jsem mohl nahlédnou do jejího nitra, do jejich nejvnitřnějších pocitů a myšlenek. Deník je psán černým a zeleným písmem. Je pravda, že u některých slov jsem musel luštit jejich význam. :)