Tato kniha pro mě byla velmi silným setkáním a přivedla mě i k dalším autorovým dílům, u žádného jsem si ale nezopakovala to, co tady (snad až na Tři legendy o krucifixu). Vyprávění o muži, který propadá kvůli pocitu viny za dvojí smrt, kterou nepřímo, ale záměrně způsobil, je skutečně silné, má i jakýsi tajemný rámec, probírá vlastně různé druhy šílenství (obyvatelé domu, který dal knize název) a končí tragicky.
Příběh se odehrává na konci 19. století v Paříži. Hlavní postavou tohoto autobiografického románu je Severín, kterého cestou do kostela sv. Juliána zaujme starý zchátralý dům. Podle znaku nad dveřmi si nazve tento dům „Dům U Tonoucí hvězdy“. Severín pracuje v nemocnici jako pomocník. Jednoho dne do nemocnice přivezou po havárii Slováka Rojka. Padnou si se Severínem do oka a spřátelí se. Po dobu svého pobytu v nemocnici mu Rojko vypráví o svém životě. Severín se dozví, že Rojko bydlí právě v domě U Tonoucí hvězdy a nechá se pozvat na návštěvu.
Doporučuju přečíst něco od Zeyera všem, pro které je česká literatura 19. století synonymem pro vztahy na vesnici. Tato kniha vám tuto domněnku snadno vyvrátí. Dům U tonoucí hvězdy je jedno ze Zeyerových vrcholných děl, má hloubku, cit a zvláštní atmosféru a jeho idea byla na svou dobu relativně odvážná. Důkaz toho, že 19. století je zbytečně podceňované, Dům U tonoucí hvězdy je novoromantický klenot.
Recenze
Hlavní postavou tohoto autobiografického románu je Severín, kterého cestou do kostela sv. Juliána zaujme starý zchátralý dům. Podle znaku nad dveřmi si nazve tento dům „Dům U Tonoucí hvězdy“. Severín pracuje v nemocnici jako pomocník. Jednoho dne do nemocnice přivezou po havárii Slováka Rojka. Padnou si se Severínem do oka a spřátelí se. Po dobu svého pobytu v nemocnici mu Rojko vypráví o svém životě. Severín se dozví, že Rojko bydlí právě v domě U Tonoucí hvězdy a nechá se pozvat na návštěvu.