Novela Stín kapradiny, kterou Josef Čapek napsal v roce 1930, vypráví příběh dvou pytláků, kteří utíkají před spravedlností. Prosté, ale silné epické jádro je ustavičně narušováno lyrickými vsuvkami, v nichž autor dokonale uplatnil své malířské vidění světa. Prostředí lesa, v němž se děj...
číst celé
Novela Stín kapradiny, kterou Josef Čapek napsal v roce 1930, vypráví příběh dvou pytláků, kteří utíkají před spravedlností. Prosté, ale silné epické jádro je ustavičně narušováno lyrickými vsuvkami, v nichž autor dokonale uplatnil své malířské vidění světa.
Prostředí lesa, v němž se děj odehrává, je nejprve útočištěm obou hrdinů, místem svobody a opojení krásou. Brzy se z něj však stává spíše vězení, z něhož lze jen stěží uniknout, neboť hrdinové neprchají jen před strážníky, ale nepřítele si nesou také ve vlastním nitru.
Příběh tak nabývá charakteru filosofického podobenství o kráse i tragičnosti pomíjivého života, o zločinu a trestu, vině a svědomí a o osudu „malého“ člověka uprostřed nekonečného vesmíru.
Kombinace dobrodružné dějové zápletky, lyrických obrazů a myšlenkového přesahu činí ze Stínu kapradiny stěžejní a jedinečné dílo české meziválečné literatury.
schovat popis
Recenze
Pro mne se jedná o první knížku od spisovatele Josefa Čapka, když nepočítám pohádkovou knížku Povídání o pejskovi a kočičce. Novela se četla jedním dechem. Nejprve si ale musíte zvyknout na způsob autorovy tvorby, jelikož se jedná o literaturu poloviny 20. století.
Baladická novela vypráví o útěku před spravedlností i před vlastním svědomím. O tom vypráví naše kniha. Dva pytláci, později i vrahové, se ukrývají v lesích, kde zpytují své svědomí, když je pronásledují vykonavatelé spravedlnosti.
V příběhu naleznete překrásné popisy krajiny, ale především filosofické otázky, kterými je kniha propletená. Filosofie se nezabývá jen oblastí vrahova svědomí, ale i v oblasti majetku a chtíče. Do knihy bych nikdy nenapsala ani slovo, ovšem jednu jsem si musela založit lepíkem. Jedná se o tuto otázku: Můžeme vůbec v životě něco vlastnit ? Představte si, že jste vypěstovaly jabloň, která má své první jablko. Určitě chcete, aby jablko bylo nejlepší a nejsladší, a proto ho necháte na stromě ještě jeden den a noc. Za tento čas dostane na jablko chuť někdo cizí a tak si ho prostě utrhne, když se nedíváte. Co z toho plyne ?
Určitě bych se rozepsala ještě víc a prozradila bych Vám celou knihu… radši to utnu a zakončím to mým velkým doporučením, jelikož tak úžasnou filosofii, jsem ještě nikdy nečetla !!!
Pepé Čapek se v této knize věnuje pytlákům, kteří vodkráglují myslivce a začnou hrát deset dvacet za bukem. Takže tihle policajti, pardon, zabijáci se schovávají v lese a občas vběhnou do nějakýho stavení ukrást boty nebo kořalu, a v lese je to čím dál víc sere. Není divu, zde vám vypíšu jen ukázku toho, co v lese není: Playstation, záchod, energy drinky, kuřecí křídla, cigára. A teď upřímně, chtěl by tam někdo z vás bydlet? POCHYBUJU.
Jim z toho taky začne šibat. Popisy přírody jsou sice vysoce imaginativní a sugestivní, ale taky vyčerpávající a jestli se ještě někdy rozhodnu číst dvě poezie v próze během jednoho týdne, tak mě prosím hoďte někam do rokle.